Abychom se jednou pořádně vyspali, dal jsem budík až na 8:30. Ze setrvačnosti si platíme snídaní a po zbytek dopoledne nedělám nic produktivního, akorát Kuba si dělá věci do školy.
Následně jdeme na už tak velmi zaplněnou zastávku počkat na autobus. Jenže autobus nikde. 5 minut, 10 minut, stále nic. Čirou náhodou nás uslyšel Američan, který žije 9 let v Praze se svou ženou, tak se s námi česky začal bavit. Byli jsme překvapení, jak dobře mu to šlo. Měl samozřejmě trochu přízvuk, ale neměl velký problém ani s vyslovením „do Říma“.
Autobus slavnostně dorazil se šestnáctiminutovým zpožděním, tedy tři minuty před plánovanou jízdou dalšího spoje (ano, interval 19 minut 🙃). Vzhledem k tomu, že se na to nedalo spolehnout, se všichni včetně nás nacpali do tohoto spoje – jenže krátký autobus nás všechny nepobral, tak část lidí řidič vyhodil. Po vystoupení v centru kolem nás o tři minuty později projel poloprázdný následný spoj.
Začíná už být docela čas na oběd – a není lepší nápad, než originální Margherita.
Zbytek dne byl spíše o krásných výhledech, takže já se odmlčím a raději to odprezentuji… 😁
Vzhledem k tomu, že zítra vstáváme v 5:15 (vzhledem k časovému posunu 4:15), už nastává čas sehnat snídaní a jet na ubytování.