Blog Daniela Slováčka

Protože cestování v Británii vlakem ve špičce je extrémně drahé – v pondělí končí ranní špička až 9:30 – a protože jsme v neděli přijeli domů opravdu pozdě, rozhodli jsme se prospat špičku. Původně sice bylo v plánu jet i přesto někdy brzy ráno do Cambridge, ale to by ten den byl tak narvaný, že jsme od toho upustili.

Dnes je teda v plánu jet do Windsoru. Ten je ale opravdu kus světa vzdálený, a z toho důvodu a proto, že jsme čekali, než skončí špička, tam přijíždíme až 12:23.

Vstupenky máme na 13:00. Fronta na vstup byla šílená (dlouhá jako celá ulice), tak jsme se báli jak dlouho to bude trvat, ale v určitou chvíli to pustili, tak to šlo pak už rychle. Po krátké kontrole jsme byli vpuštěni dovnitř.

Všechno bylo nádherné, ale nikde vevnitř se bohužel nemohlo fotit a bylo tam opravdu hodně zaměstnanců, kteří to velmi důrazně kontrolovali. Jediné fotky, můžete můžu ukázat, jsou tudíž bohužel tyto:

Asi to není úplně zřejmé, ale bylo to velmi zajímavé a strávili jsme zde necelé tři hodiny. Ve formě velmi pozdního oběda (bylo asi 17:00 a měli jsme už obrovský hlad) následoval celkem dobrý burger z restaurace pod hradem. Bylo to ale z nabídky Gurmanské burgery, tak jsem od toho čekal trochu víc.

Opět následuje dlouhá jízda domů. V neúspěšném pokusu o koupení dárku paní domácí se nakonec protáhla na víc než tři hodiny, a do Whittlesfordu tak přijíždíme až 21:09.

Co jsem úplně zapomněl zmínit je, že naštěstí vůbec nepršelo a bylo celý den hezky.

Vstáváme v 6:30 tak, abychom po vydatné snídani mohli jet prvním nedělním vlakem v 7:39, což je čas, kdy je dost možná i v pracovní dny průměrný Brit ještě v posteli (netýká se však paní domácí, která vstává v 5:30 a jako zdravotní sestra má na 7:00). Vzhledem k tomu, jak je pohostinná, jsme si říkali, že vystoupíme o stanici dřív na nádraží Stratford, kde je největší londýnské obchodní centrum, abychom jí koupili ještě nějaký dáreček. Nicméně toto (minimálně zatím) nevyšlo, protože se o nedělích otevírá až ve 12:00… 🙄

Mí dva spolucestující chtějí na 10:30 jít do kostela blízko místa, kde jsem měl ubytování během jazykového kurzu v roce 2020, na mši. Do té doby ještě zbývá celkem dost času, takže se ještě procházíme po okolí, například kolem krásného Regent’s Canal…

…a kolem těch kolejí samotných…

Během mše nemám co dělat, takže dělám lehkou projížďku po okolí, což je z dvoupatrového autobusu i skvělý způsob mít výhled na okolí.

Pak už spolu jedeme metrem na Barbican, kde je ve velkém sídlišti zabudovaný další kanál. Ale upřímně bych tam bydlet nechtěl, leda na krátkodobý pobyt.

Poté jedeme k památníku velkého požáru roku 1666, kdy z nepozornosti pekaře nakonec popelem lehlo asi 80 % Londýna.

Místo placení £32 (~ 900 Kč) za vstup na nejvyšší londýnský mrakodrap The Shard doporučuji každému jízdu lanovkou přes Temži v východní části města, konkrétně z Royal Docks na Greenwich. Výhledy jsou odtud nádherné…

Ale co by samozřejmě byl Greenwich bez návštěvy Královské observatoře? Upřímně nás to ale zklamalo. Bylo to sice hezky udělané, ale většinově to byla spíš historie navigátorství…

Pak se spolucestující chtěli vyfotit na nádraží King’s Cross k nástupišti 9¾, ale byly tam šílené fronty, takže jsme se jen krátce podívali. Pak už jen vlak zpět do Whittlesfordu a znamenitá brokolicová polévka kolem 22:00…

V pátek vstávám v 7:45 a v 9:00 se opět ve třech (ač jiných třech) setkáváme na uherskohradišťském nádraží. V 9:14 jedeme vlakem do Prahy, obědváme skvělou pizzu na Verandě (můžu jet doporučit), …

… a po krátkém pobytu na bytě kamaráda se vydáváme na letiště k odletu. Odlet byl místo 18:45 o asi 50 minut opožděn, takže ač jsme asi 15 minut dohnali, plánovaný vlak jsme v Británii nestihli.

Následuje jízda až dalším vlakem na stanici Whittlesford Parkway (kousek na jih od Cambridge), kde už na nás s autem čekala teta spolucestující, která je tak hodná, že nás na tyto čtyři noci ubytuje.

Po příjezdu nám ještě chtěla nabízet něco k večeři, ale to jsme odmítli, protože už bylo pozdě večer, naopak jsme jí předali víno, které jsme jí v Praze v duty free obchodě koupili.

---

V sobotu vstáváme v 7:00 a snídáme velmi bohatě tak trochu něco ode všeho. V 8:11 pak jedeme vlakem do Londýna. Z nádraží Liverpool Street předjíždíme metrem na Southwark, abychom se podívali ke škole EF, kde jsme tři roky zpět měli jazykový kurz.

Dále to opět asi nejlépe vyjádřím obrázky…

Po malé svačině v Mekáči jdeme do Katedrály svatého Pavla. Nádherná budova a ještě lepší výhledy (i když pak už pršelo), člověk to musí zažít.

Následuje procházka kolem Shakespearova divadla The Globe…

… opět na nádraží Liverpool Street, odkud jedeme v 18:58 „domů“. Servíruje se lahodná a po britském stylu vydatná večeře.

Dnes už jde jen čistě o check-out a cestu domů. Jeden z kamarádů se odpojuje v Praze, odkud jede autobusem do Jihlavy a ve dvou pak pokračujeme zpět do Uherského Hradiště.

Nachozeno km: po 7 km, út 17 km, st 14 km, čt 19 km, pá 24 km, so 16 km, ne 4 km => celkem cca 102 km

Po již zažitém vstávání v 6:00 se vydáváme do Landshutu. Vzhledem k tomu, že přijíždíme lehce po 8:00, je ve městě úplný klid, a procházka po malebném centru velmi příjemná. Nejlépe to asi opět vystihnou obrázky:

Kolem oběda se nám to však překazí tím, že se na náměstí koná nějaká lidová slavnost, takže se ve 12:32 raději vracíme zpět do Mnichova. Stejně to zřejmě vyhodnotilo mnoho dalších lidí, protože těchto 45 minut strávíme v naprosto přeplněném vlaku (na jediné mezistanici průvodčí lidi jednoduše odpálkovala, že mají jet osobákem, protože máme beznadějně plno).

Po příjezdu zpět na mnichovské hlavní nádraží máme už všichni velký hlad, tak se snažíme najít něco k jídlu. Hned vedle jsme našli až podezřele dobrou restauraci. Můžu jet doporučit. Na to, že to bylo v Mnichově vedle hl.n. a jak to bylo dobré, to bylo za velmi rozumnou cenu.

Přes Mnichov teče řeka Isar, která má odtok Eisbach (doslova Ledový potok), který teče přes největší mnichovský park Englisher Garten. No a právě v tomto místě se – i přes nijak nevynucovaný zákaz – v horkých letních dnech, jako je ten dnešní, koupou a surfují (nejen) obyvatelé Mnichova. Já jsem si teda doma úspěšně zapomněl plavky, takže jsem nikam nešel, ale ani tak si nejsem jistý, jestli bych tam opravdu šel.

Pak už je čas se vrátit na ubytování a sbalit se. Nemůžeme uvěřit tomu, že je za námi už šest dní.

Dnes opět vstáváme brzo, lehce po šesté. Celý den byl opět zasvěcen Mnichovu, takže to asi nejlépe rovnou vyjádřím obrázky:

Co ale stojí za extra zmínku je Olympiches Dorf. Jedná se o jednak o paneláky, tak i o malé takové domky, které byly postaveny u příležitosti mnichovské olympiády 1972. Designové prvky byly krásné, ale nejlepší byl tento domek:

Dnes se držíme hesla ranní ptáče dál doskáče a vstáváme v 6:00, a to z toho důvodu, že máme namířeno do městečka Füssen na úpatí Alp. Terén je tedy složitý, a ač je Stuttgart výrazně dál, cesta do Füssen trvá déle než tam.

Z Füssen pak následuje asi 17 km turistika s velmi značným převýšením přes nádherné vodopády, …

… lesy a jezera (ve vodě jsem částečně byl, fotku však nemám), …

… ale především zámky.

Neuschwanstein je samozřejmě *ten* slavný pohádkový zámek, který například tvoří inspiraci pro intro k animovaným filmům společnosti Disney.

Poté už jsme jen seběhli z kopce na autobus zpět do Füssen a odtud se opět vydáváme na nekonečnou jízdu vlakem „domů“ – jeden z kamarádů dokonce po cestě usnul. V Mnichově se pak jdeme ke spánku uložit co nejdřív, abychom si zítřek mohli užít co nejvíce. Tak já jdu taky a dobrou noc.

Dnes je jeden ze dvou dnů, kdy nebudeme cestovat někam do dáli. Ve středu a pátek zůstaneme v Mnichově a budeme prozkoumávat jeho památky, protože o ty tady není nouze.

Prošli a projeli jsme dnes značnou část města, takže raději to rovnou ukážu na fotkách:

Dnes jsme se vydali do Stuttgartu. Všichni jsme se na cestu těšili, protože jsme měli mezi Ulmem a Stuttgartem jet po nové vysokorychlostní trati na 250 km/h, ale nakonec jsme bohužel bylo odkloněni na regionální trať, a tudíž přijeli o asi 15 minut později.

Okolí stuttgartského hlavního nádraží ani nestojí za nějakou extra zmínku, protože v rámci obrovské rekonstrukce je v dosti bezútěšném stavu.

Nicméně ihned po vzdálení se od nádraží se situace výrazně zlepšila, náměstí i všechny uličky jsou čisté a pěkně upravené – aneb nesuď knihu podle obalu.

Narozdíl od Mnichova, který je víceméně placka, je Stuttgart roztahaný po dvou stranách údolí na obrovské ploše, což po zdolání opravdu pořádných kopců…

…skýtá krásné výhledy.

Po návratu do centra navštěvujeme městskou knihovnu. Jedná se o nádhernou moderní budovu, která je osm pater vysoká. Knížek zde musí být desetitisíce až statisíce.

Nejzajímavější byl však automatizovaný systém vozíčků, který při vracení knih zaveze knihu do patra, kam patří, a tam ji roztřídí do jednotlivých boxů.

Náš vlak zpět do Mnichova má více než hodinu zpoždění, takže nakonec jedeme vlakem o hodinu později, který naštěstí jede načas. Byl však úplně narvaný, byli jsme rádi, že vůbec sedíme. Odměnou a velkým překvapením nakonec bylo to, že jsme zpět po nové vysokorychlostní trati opravdu jeli. Stejně tak jsme si ve vlaku povídali se starší paní Heidi, která překvapivě uměla velmi dobře anglicky a věděla spoustu věcí, takže diskuze byla velmi zajímavá. Byla tak pak škoda, když už jsme se při příjezdu do Mnichova museli rozloučit.

Ve třech jsme se už dva měsíce zpět domluvili, že si mezi 3. a 9. červencem zajedeme na týden o Mnichova. Koupili jsme velmi levné jízdenky dva měsíce předem jen za €21.90 za osobu, ale v průběhu nám zrušili jeden vlak a několikrát změnili jízdní řád, takže nakonec nám dovolili jet přes Vídeň.

Dle jízdního řádu to mělo být o celé dvě hodiny rychlejší než přes Prahu, kudy jsme měli jet předtím. Nicméně těsně před Norimberkem se dvakrát po sobě zastavil na koridoru provoz kvůli srážce vlaku s osobou, takže jsme měli tři hodiny zpoždění a nakonec tam bohužel měli jen něco málo přes hodinu, a tudíž jsme toho moc nestihli.

Následně jedeme ICE 300 km/h do Mnichova, což pro jednoho z kamarádů, který pochází z Vysočiny, což je železnicí zcela zanedbaný region, „adrenalinový zážitek“.

Do Mnichova přijíždíme v asi v 19:30 a check-in musíme udělat do 21:00, jenže kvůli zásahu policie byl vlak ukončen dřív a museli jsme jet plným autobusem. Nakonec nám na ubytku ale vyhověli a dali klíče do schránky. Dnešní den tak byl spíše adrenalin než pohodová jízda.