Dnes dopoledne už si jen prošli tržiště a po břehu Dunaje. Po obědě v thajské restauraci už si jen vyzvedáváme uschovaná zavazadla z hotelu a vydáváme se zpět na západní nádraží.
Za necelých šest dní jsme celkem nachodili 79 km a prozkoumali značnou část Budapešti. Původně bylo v plánu jet i do Győru nebo Visegrádu, ale nakonec bylo programu víc než dost.
Protože jsme čekali na můj předzápis na letní semestr (myslel jsem, že je od 8:00, ale byl až od 9:00, narozdíl od včerejšího kroužkového předzápisu), vyrážíme až kolem 9:15.
Předjíždíme na náměstí Deák Ferenc tér se podívat na baziliku svatého Štěpána (taktéž 96 m vysokou)…
…a poté na náměstí Hrdinů.
Opodál je Dům teroru, který má být vzpomínkou na nacistickou a komunistickou nadvládu, ale vůbec mi to nepřišlo zajímavé. Všude byly jen maďarské nápisy a jen občasná videa měla titulky v angličtině. Fotky vevnitř navíc byly zakázány a pořád jsem byl nějakým způsobem popoháněn personálem.
Na oběd jsme šli do pizzerie a až na poslední chvíli jsme si všimli, že neberou karty, takže jsme ještě museli hledat bankomat. Pizza nicméně byla celkem dobrá.
Následovaly procházky po Margitině ostrově…
…a zbytek dne až do večera jsme strávili v lázních Lukács.
Dneska spíme dokonce až do 6:30. Dopoledne splňujeme velký rest – procházíme si centrum samotné, protože jsme doteď hlavně chodili po širším centru nebo periferii.
Oběd si dáváme ve veganské restauraci. První jsem k tomu měl odpor, ale nakonec jsem si dal burger z hub s batátovými hranolky a tak jsem se na něj těšil, že jsem ho snědl dřív, než jsem ho stihl vyfotit… 😝
Najedl jsem se vydatně, ale bylo to potřeba. Po jízdě na okraj města se totiž vydáváme na 5 km vycházku lesem na kopec nad městem.
Po návratu do centra už se začalo stmívat, tak se po nákupu jedeme podívat na zbývající stanice na M4 a po dnešních 20 km jdeme opět kolem osmé spát.
Vstáváme chvíli po šesté a po velmi pomalé snídani a chystání v asi 8:15 přicházíme k budově maďarského parlamentu, v mnohém inspirované palácem Westminster v Londýně. Budova je 226 m dlouhá (o 2 m delší než Westminster 🙃) a 96 m vysoká (jen do horní části kopule by se ještě vešel desetipatrový dům).
Volná kapacita byla až v 9:30, takže jsme se před prohlídkou ještě prošli po okolí a udělali malý nákup.
Prohlídka byla s audioprůvodcem. Musím říct, že to vyvážili rozumně – nikde jsme nestáli příliš dlouho a většinou se i tak pokrylo dost detailů. Zdaleka jsme ale za 45 minut času prohlídky neprošli celou budovu.
Následně jsme jeli na oběd do indické restaurace, kterou si kamarád vyhlídnul. Protože já indické kuchyni moc nehovím, byl jsem rád, že měli v nabídce kebab talíř, ale když jsem ochutnával jejich, musím říct, že tady to měli velmi dobré.
Po tentokrát velmi sytém obědě se vydáváme do největšího budapešťského parku Városliget. Výhledy bohužel kazí šestiproudá silnice.
A potom metrem jedeme na jih Pešti podívat se na starou vilovou čtvrť, …
…poté k jedinému budapešťskému mrakodrapu…
…a z architektonických důvodů na průzkum pár stanic M4. Co se týče nachozené vzdálenosti, tak stále držíme vysokou laťku – dnes jsme opět ušli 17 km.
Budapešť má už od roku 2014 čtyři linky metra, a právě linka M4 je plně automatická. Spojuje východní nádraží a přestupní uzel Kelenföld na jihozápad od centra.
Dále jsme jeli k muzeu moderního umění a národnímu divadlu, z čehož obojí bylo v pondělí klasicky zavřeno, takže o tom někdy jindy. Následoval přejezd zpět do centra, kde jsme se šli podívat do kostela ve skále u Dunaje.
Po výborné masovo-houbové směsi a špeclích…
…následuje výstup ke krásnému areálu Budínského hradu…
…a dlouhé procházky podél Dunaje.
Po tom všem jsme opět tak unavení, že se na byt vracíme před 18:00 a zase jdeme spát kolem osmé. V nohách dnes máme 16 km.
Ve stejné sestavě, v jaké jsme jeli do Mnichova, jsme se už několik měsíců předem domluvili, že si po zimním zkouškovém období zajedeme do Budapešti.
Já vyjíždím z Hradiště, ostatní dva kamarádi z Brna, ke kterým jsem v Břeclavi přistoupil. Přes Slovensko tedy jedeme vlakem EC Metropolitan na nádraží Budapest-Nyugati.
Vzhledem k tomu, že cesta byla dlouhá a už bylo po poledni, rovnou si kousek od nádraží dáváme výborný burger a následně se rovnou jedeme ubytovat, ať nemusíme po zbytek dne tahat věci s sebou.
Zbytek odpoledne jsme chodili po svazích Budy, což nejjednodušeji ukážu na obrázcích…
Po velmi hektickém nákupu v přetíženém Lidlu v centru už se cítíme dost vyčerpaní, a tak jdeme spát krátce po 20:00…
Protože cestování v Británii vlakem ve špičce je extrémně drahé – v pondělí končí ranní špička až 9:30 – a protože jsme v neděli přijeli domů opravdu pozdě, rozhodli jsme se prospat špičku. Původně sice bylo v plánu jet i přesto někdy brzy ráno do Cambridge, ale to by ten den byl tak narvaný, že jsme od toho upustili.
Dnes je teda v plánu jet do Windsoru. Ten je ale opravdu kus světa vzdálený, a z toho důvodu a proto, že jsme čekali, než skončí špička, tam přijíždíme až 12:23.
Vstupenky máme na 13:00. Fronta na vstup byla šílená (dlouhá jako celá ulice), tak jsme se báli jak dlouho to bude trvat, ale v určitou chvíli to pustili, tak to šlo pak už rychle. Po krátké kontrole jsme byli vpuštěni dovnitř.
Všechno bylo nádherné, ale nikde vevnitř se bohužel nemohlo fotit a bylo tam opravdu hodně zaměstnanců, kteří to velmi důrazně kontrolovali. Jediné fotky, můžete můžu ukázat, jsou tudíž bohužel tyto:
Asi to není úplně zřejmé, ale bylo to velmi zajímavé a strávili jsme zde necelé tři hodiny. Ve formě velmi pozdního oběda (bylo asi 17:00 a měli jsme už obrovský hlad) následoval celkem dobrý burger z restaurace pod hradem. Bylo to ale z nabídky Gurmanské burgery, tak jsem od toho čekal trochu víc.
Opět následuje dlouhá jízda domů. V neúspěšném pokusu o koupení dárku paní domácí se nakonec protáhla na víc než tři hodiny, a do Whittlesfordu tak přijíždíme až 21:09.
Co jsem úplně zapomněl zmínit je, že naštěstí vůbec nepršelo a bylo celý den hezky.
Vstáváme v 6:30 tak, abychom po vydatné snídani mohli jet prvním nedělním vlakem v 7:39, což je čas, kdy je dost možná i v pracovní dny průměrný Brit ještě v posteli (netýká se však paní domácí, která vstává v 5:30 a jako zdravotní sestra má na 7:00). Vzhledem k tomu, jak je pohostinná, jsme si říkali, že vystoupíme o stanici dřív na nádraží Stratford, kde je největší londýnské obchodní centrum, abychom jí koupili ještě nějaký dáreček. Nicméně toto (minimálně zatím) nevyšlo, protože se o nedělích otevírá až ve 12:00… 🙄
Mí dva spolucestující chtějí na 10:30 jít do kostela blízko místa, kde jsem měl ubytování během jazykového kurzu v roce 2020, na mši. Do té doby ještě zbývá celkem dost času, takže se ještě procházíme po okolí, například kolem krásného Regent’s Canal…
…a kolem těch kolejí samotných…
Během mše nemám co dělat, takže dělám lehkou projížďku po okolí, což je z dvoupatrového autobusu i skvělý způsob mít výhled na okolí.
Pak už spolu jedeme metrem na Barbican, kde je ve velkém sídlišti zabudovaný další kanál. Ale upřímně bych tam bydlet nechtěl, leda na krátkodobý pobyt.
Poté jedeme k památníku velkého požáru roku 1666, kdy z nepozornosti pekaře nakonec popelem lehlo asi 80 % Londýna.
Místo placení £32 (~ 900 Kč) za vstup na nejvyšší londýnský mrakodrap The Shard doporučuji každému jízdu lanovkou přes Temži v východní části města, konkrétně z Royal Docks na Greenwich. Výhledy jsou odtud nádherné…
Ale co by samozřejmě byl Greenwich bez návštěvy Královské observatoře? Upřímně nás to ale zklamalo. Bylo to sice hezky udělané, ale většinově to byla spíš historie navigátorství…
Pak se spolucestující chtěli vyfotit na nádraží King’s Cross k nástupišti 9¾, ale byly tam šílené fronty, takže jsme se jen krátce podívali. Pak už jen vlak zpět do Whittlesfordu a znamenitá brokolicová polévka kolem 22:00…
V pátek vstávám v 7:45 a v 9:00 se opět ve třech (ač jiných třech) setkáváme na uherskohradišťském nádraží. V 9:14 jedeme vlakem do Prahy, obědváme skvělou pizzu na Verandě (můžu jet doporučit), …
… a po krátkém pobytu na bytě kamaráda se vydáváme na letiště k odletu. Odlet byl místo 18:45 o asi 50 minut opožděn, takže ač jsme asi 15 minut dohnali, plánovaný vlak jsme v Británii nestihli.
Následuje jízda až dalším vlakem na stanici Whittlesford Parkway (kousek na jih od Cambridge), kde už na nás s autem čekala teta spolucestující, která je tak hodná, že nás na tyto čtyři noci ubytuje.
Po příjezdu nám ještě chtěla nabízet něco k večeři, ale to jsme odmítli, protože už bylo pozdě večer, naopak jsme jí předali víno, které jsme jí v Praze v duty free obchodě koupili.
V sobotu vstáváme v 7:00 a snídáme velmi bohatě tak trochu něco ode všeho. V 8:11 pak jedeme vlakem do Londýna. Z nádraží Liverpool Street předjíždíme metrem na Southwark, abychom se podívali ke škole EF, kde jsme tři roky zpět měli jazykový kurz.
Dále to opět asi nejlépe vyjádřím obrázky…
Po malé svačině v Mekáči jdeme do Katedrály svatého Pavla. Nádherná budova a ještě lepší výhledy (i když pak už pršelo), člověk to musí zažít.
Následuje procházka kolem Shakespearova divadla The Globe…
… opět na nádraží Liverpool Street, odkud jedeme v 18:58 „domů“. Servíruje se lahodná a po britském stylu vydatná večeře.
Dnes už jde jen čistě o check-out a cestu domů. Jeden z kamarádů se odpojuje v Praze, odkud jede autobusem do Jihlavy a ve dvou pak pokračujeme zpět do Uherského Hradiště.
Nachozeno km: po 7 km, út 17 km, st 14 km, čt 19 km, pá 24 km, so 16 km, ne 4 km => celkem cca 102 km