Po dlouhém čekání na uvolnění karanténních opatření jsem se spolu s rodiči, sestrou a turisty KČT UH včetně mého dědy konečně vydal na výlet. Na týden jsme jeli zájezdovým autobusem do Rychlebských hor s mezizastávkou na Sovinci a Pradědově galerii – nádherné výstavě soch vyřezávaných ze dřeva.
Ubytovaní jsme v Eko Centru Rychleby v Javorníku. Bylo to pěkné, relativně nové stavení. Pokud člověk není náročný, vybavení bylo více než dostačující.
Přes dny jsme, zpravidla v náročném terénu, chodili podél hranic, přes hory, přes doly a užívali si nádherné scenérie.
Sice se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec jsem se vydal na autobusové nádraží, odkud mi v 8.20 jel autobus do Košíků. Po příjezdu jsem se zapsal a spolu s mým dědou přecházíme k památníku Zdeňka Sedláčka, kde můj děda, jakožto vedoucí uherskohradišťského odboru KČT, a starosta Košíků mají projev již ke třináctému otevření Stezky Zdeňka Sedláčka. Poté se děda pro jistotu starosty zeptal, jestli u nich náhodou neplatí vyhláška o zákazu sbírání hub. Starosta se usmíval a říkal, že u nich nic takového neplatí. Vyšli jsme tedy na trasu. Opustili jsme vesnici a vešli do lesa. Ke zklamání všech nikde žádné jiné houby kromě muchomůrek. Děda ve vtipu poznamenal, že už je mu jasné, proč se starosta tak potutelně usmíval. Včera asi nechal vytvořit rojnici a všechny houby vysbírat. Zprvu jsme se tomu smáli a brali to jako vtip, ale později jsme tomu i začínali věřit, protože nic jiného než muchomůrky, vyvrácené kmeny plné václavek a plesnivé holubinky prostě nebylo.
Na samotných Skalkách Zdeňka Sedláčka, na jejichž zpřístupnění intenzivně pracoval, protože i tak je tam terén dosti náročný, bylo vyvráceno mnoho stromů, takže se občas tvořily kolony, protože je bylo nutné přelézt, prolézt či podlézt. Pak jsme přes Svatého Huberta přešli k Zuzančině studánce, kde si dáváme svačinu. Poté přes Budačinu přecházíme k Mariánské studánce. Odsud jdeme po neznačené stezce na Sypčiny, odkud je to přes Zadní Paseky jen kousek zpět do Košíků. Čekáme 3 hodiny na autobus a v 16.50 jdeme domů.
V neděli 14.7. jsem šel s rodiči na výšlap. K malenovickému obchodnímu centru jsme dojeli autem, odtud poté v 9:58 trolejbusem 6 na zastávku Malenovice, křiž. Přešli jsme na zastávku Malenovice, točna, odkud jsme v 10:18 vyjeli autobusem 52 nahoru na Chlum. Po výstupu byli rodiče překvapení. Líbil se jim zdejší starý kostel a hezké domky kolem cesty. S mámou jsme se šli projít kousek po silnici dolů, táta na nás počkal na lavičce u kostelíku. Poté Chlum opouštíme.
Jdeme přes lesy a pole směrem k hostišovské rozhledně Na Strážné. Po příchodu jsme zjistili, že je zamknutá a za vstup se platí 50 Kč, tak jdeme raději do hospůdky vedle ní. V hospůdce obsluhoval poněkud svérázný pán, ale dalo se s ním nakonec dobře pobavit. Dáváme si pětkrát půllitr oranžády po 15 Kč, dva boršče po 65 Kč a já si beru ostravskou klobásu za 30 Kč.
Z Hostišové poté odcházíme. Vzhledem k vedru děláme časté přestávky, například v přístřešku pod Zadním vrchem. Vrchu přicházíme na zastávku Jižní Svahy, Kocanda, před kterou se nám naskytl poněkud komický pohled;
V 15:24 odjíždíme trolejbusem 6 z Jižních Svahů zpět k malenovické obchodní zóně. Koupíme si nanuky a rodiče se jdou ještě podívat do Möbelixu. Poté odjíždíme autem zpět domů.
V 17.56 vyrážím z velkou krosnou na autobusové nádraží, kam přicházím v 18.13. V 18.21 odtud vyjíždíme s dědou a dalšími dvěma dobrovolníky na zastávku Jankovice,,hor.konec. Přes Staré Mýto jdeme na Bunč, kde si od 20.15 do 21.36 děláme přestávku. Dávám si 0.5 l Kofoly a Margotku, celkem za 55 Kč. Vyrážíme směr Brdo. Celou cestu všude svítí spousta světlušek. Na místo přicházíme v 22.37, a pod kupodivu otevřenou rozhlednou přespáváme.
Ráno se probouzíme okolo 6.00 a jdeme na Vlčák. Dlouho čekám na zbytek výpravy, protože ještě sbírali houby. Bylo po dešti, takže jich bylo opravdu hodně. Odbočíme ze značené turistické trasy a přes Smutný žleb přicházíme k zastávce Salaš,,točna. Autobus sice jede za 12 minut, my místo toho ale jdeme do hospody. Dávám si pizzu, Kofolu a Míšu. Ve 12.53 jedeme ze zastávky Salaš,,dolina zpět do Uh. Hradiště, čímž naše výprava končí.
Ráno vstávám kolem páté, chystám se, z domu vycházím 5:40 a k parkovišti v policie přicházím v 5.52. V 6:02 vyjíždíme směr Lužná. Po výstupu si ještě rychle koupím Bon Pari a vyrážíme. Projdeme přes ves a po náročném kamenitém terénu se vydáváme po žluté značce ke Kříži U Molků. Zde si dáme zasloužené občerstvení a vyrážíme po zelené značce k Radošovskému sedlu. Zde odbočíme na červenou značku a přes Skaličí a Pulčínské skály docházíme do Pulčína. Zde si v restauraci 100dola dávám snad nejlepší kolíkový guláš v mém životě. Stojí sice 80 Kč, ale nechápu proč ho dali do plastové misky a s plastovou lžičkou. Ostatní jídla „na počkání“ dělali na normální talíře. Kam ten svět spěje…? Po nasycení se vyrážíme po žluté značce do Horní Lidče, odkud nás už veze autobus domů.
Lehce po 10. hodině přijíždíme autem k parkovišti u zlínského lesního hřbitova. Dále přecházíme přes Maják do lesa, kde se po modré turistické značce vydáváme přes rozcestník Pod Tlustou horou k rozcestníku U Boudy, kde se odchýlíme od značek s jdeme směr Březnice. Sejdeme do údolí, přejdeme přes cestu a vydáváme se zpět do kopce směrem k vysílači. Zde děláme krátkou oddechovku a jdeme na o trochu vyšší kopec Kříby, kde se zastavujeme u památníku obětem druhé světové války. Nad Březnicí se každodenně scházeli pronásledovaní, po nějaké době se bohužel dostavil neúspěch. Poté přes Horní paseky přicházíme na Pindulu, odkud ke Kudlovu vede ale jen silnice, takže se ve snaze vyhnout se jí brodíme lesem. Nakonec narážíme na žlutou turistickou značku a jdeme při silnici jen asi 500 m ke kudlovské točně. Odtud v 15:39 odjíždíme autobusem 32 na Náměstí Míru, kde se podíváme na prvomájové slavnosti, a o 21 min. později, v 16:09 jedeme autobusem 31 k lesnímu hřbitovu.
Ráno vstáváme v 6:45 a z domu v Huštěnovicích vycházíme na vlak v 7:15. V 7:34 pak vyjíždíme osobní vlakem do Otrokovic, kde přestupujeme na expres Helfštýn jedoucí na Bohumín, kde už čekají i ostatní členové KČT. S drobným zpožděním přijíždíme do Hranic v 8:30, přejdeme přes centrum a podejdeme hranické viadukty a vydáváme se směr Velká. Za Velkou přejdeme nad dálnicí, o které někteří členové vtipkují, že tady je to fofr, to D1 být nemůže. Byla. Na okraji Lhotky odbočíme na cyklostezku, po které přicházíme do Olšovce, kde jsme udělali malou zacházku ke koupališti. Pokračujeme směrem na Potštát k osadě Boňkov, kde děláme svačinovou přestávku a dobrovolnící (tj. většina) se jdou podívat k břidlicovému lomu. Po přestávce vylezeme po příšerném krpále na zříceninu hradu Putchart. Chceme se občerstvit v hostinci U Tlustého Jana, která ale byla zavřená. Takže se vracíme k Boňkovu a vydáváme se na Radíkov a Kunzov, kde jsme prošli kolem zrušené hospody. Přejdeme přes Hrabůvku a klokočí, kde narazíme na dvě zavřené hospody. Jedna teda měla otevírací dobu 17:00 – 23:00, to nám ale kupodivu nevyhovovalo. Před klokočskou hospodou sedáme na lavičku pod stromem s tím, že pojedeme vlakem až v 16:58. Větší část se vydala do Drahotuší, kde ale byly dvě zrušené hospody a jedna zavřená. Takže utíkáme na vlak v 15:08, který jsme téměř nestihli. Pořádně se tedy najíme až kolem 17:00 v Huštěnovicích. Po večeři lehnu do postele a po celodenní únavě a dehydrataci usínám na 13 hodin.
