Rubriky
Nezařazené

Králíkovy druhé narozeniny

Náš králíček Blacky dneska oslavuje své druhé narozeniny. Dostal celou mrkvičku a větvičku z jabloně k tomu… 😄

Rubriky
Rodina Zahraniční akce

Lyžování na Ötscheru

Od 1. do 6. března jsme si byli se známými zalyžovat na Malý Ötscher (pro polygloty Kleiner Ötscher). Velký Ötscher (Großer Ötscher) byl bohužel pro nedostatek sněhu zavřený. Ubytování jsme měli v „Ferienhaus Weitental“, hezkém dvouapartmánovém domě, který měl vše, na co si u horské stavby vzpomenete (jenom nefungovala televize).

Byl to skvělý zážitek – široké sjezdovky, několik sedaček a vleků. Školy a snowboardisti sice v průběhu dne sjezdovku spolehlivě zničili, ale ti jezdili zejména na hlavní sjezdovce, takže nebylo složité se jim vyhnout.

Speciální kapitola sama o sobě je stravování – snídali a večeřeli jsme z vlasních zásob (v průběhu jednom doplněny ve Sparu v Gamingu) a obědvali v restauraci na dolní stanici lanovky – jídlo bylo skvělé, ale porce strašně velké a drahé. S oblibou jsem si bral Almdudlera, dokud jsem nezjistil, že půllitr stojí €3,90. Zpočátku to vypadalo, že bude složitá domluva, ale nakonec se ukázalo, že jedna ze zaměstnankyň umí česky.

Po cestě zpět jsme se i stavili do baziliky v Mariazell. Zvenku se sice opravovala, ale vevnitř byla hezká – nádherný strop i sochy, ale byla v ní bez čepice zima.

No a pak už jen do Billy pro sendviče a zpět domů…

Rubriky
Výlety

Návštěva Univerzity Pardubice

Ráno jsem vstal v 4:40, v tichosti se nachystal a ještě stihl i nahrát turistické programy na únor… 🙂

V 5.24 vycházím z domu a v 5:45 přicházím na vlakové nádraží, kde si kupuji za 3 Kč jízdenku na vlak do Starého Města v 5:54. Na staroměstském nádraží nastupuji do rychlíku Moravan do Olomouce, kde se potkávám s kamarádem Milanem, a v 6:04 vlak odjíždí. Na olomouckém hlavním nádraží 23 minut čekáme na vlak InterCity Opavan. Bez jediné mezizastávky v 8:22 přijíždíme do stanice Pardubice hl.n. Stanice je v celkem špatném stavu, rekonstrukce by byla na místě.

Z poněkud archivního jízdenkového automatu, kterému nechutnala většina našich mincí, si kupujeme celodenní jízdenky za 45 Kč – podivné je, že je na ní napsané, že platí 24 hodin od zakoupení. Dokonce se po nastoupení do autobusu 10 miřícího k univerzitě ptáme řidiče, ale ten říká, že s tím nic nemáme dělat, mamé to schovat a neztrácet. Pořád mě ale poněkud frustrují velké červené nápisy „Neoznačená jízdenka je neplatná“…


Po příjezdu ke škole v 8:43 vcházíme dovnitř, bundy si necháváme v šatně a jdeme do laboratoře automatické identifikace. Ještě že nebudeme studovat logistiku, ten učitel povídal o všem strašně zdlouhavě a stejně jsem z toho většinu nepochopil. Odcházíme, abychom na 9:30 stihli přijít do posluchárny B1.

Problém byl v tom, že program sestával ze tří složek (prezentace oborů v posluchárně, prohlídka školy a autobus do laboratoří školy), které se časově mezi sebou překrývaly. Nakonec jsme to udělali tak, že po prezentaci našeho oboru Technologie a řízení dopravy (90 minut od začátku) jsme odešli. Sice tam byly ještě prezentace o letecké dopravě, přednášce „Proč se nebát matematiky“ a o studentském životě, ale kdybychom neodešli, nestihli bychom buď prohlídku školy nebo autobus do laboratoří.

V 11:15 začíná jedna z prohlídek školy. Velká výhoda je v tom, že všechno (kromě laboratoří) je na jednom místě – nádherná, nově postavená knihovna s obrovským množstvím skript i beletrie, počítačovými učebnami a studovnami. Studentky, které nás prováděly, žertovaly, že za tři minuty se od ubytování dostaneme ke škole. Dále je zde menza s výběrem ze čtyř jídel a dvou polévek, studentský bar, velká nová tělocvična a co mi vzalo dech, tak moderní posilovna a gymnastický sál.

Poté jdeme na poslední autobus do laboratoří – ty zmíním jen epizodicky, kromě vlakové dílny a autíčka, které vytořili studenti a má řiditelná zadní kola, takže s ním při nízké rychlosti lze jet diagonálně (viz obrázek), tam pro nás nic zajímavého nebylo.

Vzhledem k tomu, že autobus z areálu laboratoří zpět k univerzitě jede až za dlouho, jdeme raději na zastávku Semtín, odkud se trolejbusem číslo 3 vracíme a jdeme levně poobědvat do menzy. Spíše bych řekl, že kvalita odpovídala ceně – jídlo bylo poněkud studené, ale asi to bylo tím, že jsme prostě obědvali pozdě.

Škola se nám obou ale moc líbila, nevím, co by jiná musela udělat, aby mě přesvědčila. Pak už se jen fotíme před školou a ve 14:03 vyjíždíme ze zastávky Univerzita zpět na hlavní nádraží.

Na hlavním nádraží si domů kupujeme pardubický perník a s překvapením zjišťujeme, že tam v průběhu dne nainstalovali zbrusu nový jízdenkový automat s dotykovým dispejem a možností platby kartou. Z Pardubic jedeme ve 14:34 Pendolinem 509, kterým zase bez zastávky jedeme do Olomouce (zastavili jsme sice v České Třebové, ale to pravděpodobně z technických důvodů – dle jízdního řádu zde vlak stavět nemá).

Můžu říct, že nám celý den všechno pěkně vycházelo, ale… Ten osobák, na který jsme chtěli v Přerově přestoupit, kupodivu končil ve Starém Městě a nejel dál na Břeclav, což nám zkomplikovalo situaci, protože Milan potřeboval v Moravském Písku přestupit na autobus, takže jsme si nakonec v Olomouci koupili celodenní jízdenku za 23 Kč. V 17:09 jsme poté z Olomouce vyjeli rychlíkem Moravan směr domov. Já jsem ve Starém Městě přestoupil na osobák do Hradiště, kam jsem přijel v 18:11, a šel pěšky domů.

Rubriky
Nezařazené

Šťastný nový rok!

Všem vám přeji, ať se vám v nadcházejícím roce 2020 ve všem daří. Ten Silvestr dává zabrat, dneska jsme snídali ve 12:00… 😀

Rubriky
Nezařazené

Veselé Vánoce! 🎄🎁

Přeji Vám všem veselé Vánoce, chutného kapříka a bohatého Ježíška. Sice jsou Vánoce tento rok na blátě, ale pokud si vyjedete zalyžovat někam do hor, bude to určitě lepší.

Rubriky
Kulturní zážitky

Modelářský košt na SŠPHZ

Dnes se jako každý rok konala výstava modelů na SŠPHZ, sám jsem se tam byl v rámci kroužku podívat. Příště se určitě stavte taky. Přikládám pár ilustračních obrázků:

Rubriky
Výlety

Letná 2: Kdo, když ne my, kdy, když ne teď?

Dnes, 16. listopadu, jsem se se svým kamarádem Kubou vydal na demonstraci na Letné. Doprava na Letnou byla narvaná – udělali jsme dobře, že jsme z vlaku vystoupili už na Libni a odtud jeli tramvají, už tam byla poněkud plná a na Vltavské už nebylo kam, museli jít chudáci pěšky… 😕

Na pláni bylo narváno, účastníků bylo více než minule – přes 300 000 lidí. Atmosféra byla úžasná, ale hlavně je to skvělý pocit, že jste součástí „velkého hlídacího psa“, kterému už aktuální stav politiky leze krkem.

Nenechte si prosím zavřít hubu koblihou. Spolek Milion chvilek pro demokracii pořádá demonstrace čím dál častěji, tak se připojte. Ubraňme naše milé srdce Evropy spolu! Pokud máte odznáček, určitě jej noste… 😉

Rubriky
Rodina

Test loďky bez motoru II.

Dnes, 19. října, jsme se již podruhé vydali otestovat naši loďku jen na plachtách. Akce se opět konala na jezeře u Ostrožské Nové Vsi, ale nebyla přestávka jen jsme udělali okružní jízdu. Byl to skvělý pocit… 😃

Rubriky
Rodina

Test loďky bez motoru I.

Dnes, 13. října, jsme se všichni čtyři vydali na historicky první test naší loďky jménem NemoTora bez motoru. Autem jsme dojeli do Ostrožské Nové Vsi a odtud asi hodinu pluli kolem rybářského poloostrova a dopluli jsme na ukončení sezóny kounovských potápěčů, jímž členem je můj dědeček a kam vždy jezdíme na kole, tedy tentokrát jsme to zkusili jinak…

Rubriky
Turistika

14 km: Stezka Z. Sedláčka

Sice se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec jsem se vydal na autobusové nádraží, odkud mi v 8.20 jel autobus do Košíků. Po příjezdu jsem se zapsal a spolu s mým dědou přecházíme k památníku Zdeňka Sedláčka, kde můj děda, jakožto vedoucí uherskohradišťského odboru KČT, a starosta Košíků mají projev již ke třináctému otevření Stezky Zdeňka Sedláčka. Poté se děda pro jistotu starosty zeptal, jestli u nich náhodou neplatí vyhláška o zákazu sbírání hub. Starosta se usmíval a říkal, že u nich nic takového neplatí. Vyšli jsme tedy na trasu. Opustili jsme vesnici a vešli do lesa. Ke zklamání všech nikde žádné jiné houby kromě muchomůrek. Děda ve vtipu poznamenal, že už je mu jasné, proč se starosta tak potutelně usmíval. Včera asi nechal vytvořit rojnici a všechny houby vysbírat. Zprvu jsme se tomu smáli a brali to jako vtip, ale později jsme tomu i začínali věřit, protože nic jiného než muchomůrky, vyvrácené kmeny plné václavek a plesnivé holubinky prostě nebylo.

Na samotných Skalkách Zdeňka Sedláčka, na jejichž zpřístupnění intenzivně pracoval, protože i tak je tam terén dosti náročný, bylo vyvráceno mnoho stromů, takže se občas tvořily kolony, protože je bylo nutné přelézt, prolézt či podlézt. Pak jsme přes Svatého Huberta přešli k Zuzančině studánce, kde si dáváme svačinu. Poté přes Budačinu přecházíme k Mariánské studánce. Odsud jdeme po neznačené stezce na Sypčiny, odkud je to přes Zadní Paseky jen kousek zpět do Košíků. Čekáme 3 hodiny na autobus a v 16.50 jdeme domů.