Sice se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec jsem se vydal na autobusové nádraží, odkud mi v 8.20 jel autobus do Košíků. Po příjezdu jsem se zapsal a spolu s mým dědou přecházíme k památníku Zdeňka Sedláčka, kde můj děda, jakožto vedoucí uherskohradišťského odboru KČT, a starosta Košíků mají projev již ke třináctému otevření Stezky Zdeňka Sedláčka. Poté se děda pro jistotu starosty zeptal, jestli u nich náhodou neplatí vyhláška o zákazu sbírání hub. Starosta se usmíval a říkal, že u nich nic takového neplatí. Vyšli jsme tedy na trasu. Opustili jsme vesnici a vešli do lesa. Ke zklamání všech nikde žádné jiné houby kromě muchomůrek. Děda ve vtipu poznamenal, že už je mu jasné, proč se starosta tak potutelně usmíval. Včera asi nechal vytvořit rojnici a všechny houby vysbírat. Zprvu jsme se tomu smáli a brali to jako vtip, ale později jsme tomu i začínali věřit, protože nic jiného než muchomůrky, vyvrácené kmeny plné václavek a plesnivé holubinky prostě nebylo.
Na samotných Skalkách Zdeňka Sedláčka, na jejichž zpřístupnění intenzivně pracoval, protože i tak je tam terén dosti náročný, bylo vyvráceno mnoho stromů, takže se občas tvořily kolony, protože je bylo nutné přelézt, prolézt či podlézt. Pak jsme přes Svatého Huberta přešli k Zuzančině studánce, kde si dáváme svačinu. Poté přes Budačinu přecházíme k Mariánské studánce. Odsud jdeme po neznačené stezce na Sypčiny, odkud je to přes Zadní Paseky jen kousek zpět do Košíků. Čekáme 3 hodiny na autobus a v 16.50 jdeme domů.