Rubriky
Výlety

Návštěva Univerzity Pardubice

Ráno jsem vstal v 4:40, v tichosti se nachystal a ještě stihl i nahrát turistické programy na únor… 🙂

V 5.24 vycházím z domu a v 5:45 přicházím na vlakové nádraží, kde si kupuji za 3 Kč jízdenku na vlak do Starého Města v 5:54. Na staroměstském nádraží nastupuji do rychlíku Moravan do Olomouce, kde se potkávám s kamarádem Milanem, a v 6:04 vlak odjíždí. Na olomouckém hlavním nádraží 23 minut čekáme na vlak InterCity Opavan. Bez jediné mezizastávky v 8:22 přijíždíme do stanice Pardubice hl.n. Stanice je v celkem špatném stavu, rekonstrukce by byla na místě.

Z poněkud archivního jízdenkového automatu, kterému nechutnala většina našich mincí, si kupujeme celodenní jízdenky za 45 Kč – podivné je, že je na ní napsané, že platí 24 hodin od zakoupení. Dokonce se po nastoupení do autobusu 10 miřícího k univerzitě ptáme řidiče, ale ten říká, že s tím nic nemáme dělat, mamé to schovat a neztrácet. Pořád mě ale poněkud frustrují velké červené nápisy „Neoznačená jízdenka je neplatná“…


Po příjezdu ke škole v 8:43 vcházíme dovnitř, bundy si necháváme v šatně a jdeme do laboratoře automatické identifikace. Ještě že nebudeme studovat logistiku, ten učitel povídal o všem strašně zdlouhavě a stejně jsem z toho většinu nepochopil. Odcházíme, abychom na 9:30 stihli přijít do posluchárny B1.

Problém byl v tom, že program sestával ze tří složek (prezentace oborů v posluchárně, prohlídka školy a autobus do laboratoří školy), které se časově mezi sebou překrývaly. Nakonec jsme to udělali tak, že po prezentaci našeho oboru Technologie a řízení dopravy (90 minut od začátku) jsme odešli. Sice tam byly ještě prezentace o letecké dopravě, přednášce „Proč se nebát matematiky“ a o studentském životě, ale kdybychom neodešli, nestihli bychom buď prohlídku školy nebo autobus do laboratoří.

V 11:15 začíná jedna z prohlídek školy. Velká výhoda je v tom, že všechno (kromě laboratoří) je na jednom místě – nádherná, nově postavená knihovna s obrovským množstvím skript i beletrie, počítačovými učebnami a studovnami. Studentky, které nás prováděly, žertovaly, že za tři minuty se od ubytování dostaneme ke škole. Dále je zde menza s výběrem ze čtyř jídel a dvou polévek, studentský bar, velká nová tělocvična a co mi vzalo dech, tak moderní posilovna a gymnastický sál.

Poté jdeme na poslední autobus do laboratoří – ty zmíním jen epizodicky, kromě vlakové dílny a autíčka, které vytořili studenti a má řiditelná zadní kola, takže s ním při nízké rychlosti lze jet diagonálně (viz obrázek), tam pro nás nic zajímavého nebylo.

Vzhledem k tomu, že autobus z areálu laboratoří zpět k univerzitě jede až za dlouho, jdeme raději na zastávku Semtín, odkud se trolejbusem číslo 3 vracíme a jdeme levně poobědvat do menzy. Spíše bych řekl, že kvalita odpovídala ceně – jídlo bylo poněkud studené, ale asi to bylo tím, že jsme prostě obědvali pozdě.

Škola se nám obou ale moc líbila, nevím, co by jiná musela udělat, aby mě přesvědčila. Pak už se jen fotíme před školou a ve 14:03 vyjíždíme ze zastávky Univerzita zpět na hlavní nádraží.

Na hlavním nádraží si domů kupujeme pardubický perník a s překvapením zjišťujeme, že tam v průběhu dne nainstalovali zbrusu nový jízdenkový automat s dotykovým dispejem a možností platby kartou. Z Pardubic jedeme ve 14:34 Pendolinem 509, kterým zase bez zastávky jedeme do Olomouce (zastavili jsme sice v České Třebové, ale to pravděpodobně z technických důvodů – dle jízdního řádu zde vlak stavět nemá).

Můžu říct, že nám celý den všechno pěkně vycházelo, ale… Ten osobák, na který jsme chtěli v Přerově přestoupit, kupodivu končil ve Starém Městě a nejel dál na Břeclav, což nám zkomplikovalo situaci, protože Milan potřeboval v Moravském Písku přestupit na autobus, takže jsme si nakonec v Olomouci koupili celodenní jízdenku za 23 Kč. V 17:09 jsme poté z Olomouce vyjeli rychlíkem Moravan směr domov. Já jsem ve Starém Městě přestoupil na osobák do Hradiště, kam jsem přijel v 18:11, a šel pěšky domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *