EF Londýn: 27. den

Velkoryse jsem si před spaním nastavil budíka kolem 0:45 na 7:00. Upřímně jsem se k tomu nedokopal a vstal „až“ v 7:20.

V 8:01 jsem jel na London Bridge a v 8:14 jsem byl tam. Já blbec jsem ještě nikam nezajel, ale přes hodinu a půl jsem tam strávil naprostým nicneděláním v poslední den. Takové plýtvání časem! 🤦‍♂️😂

Chvíli před 10:00, což byl smluvený čas, jsem narazil na Jirku a jeli jsme spolu na Finsbury Park (Kubík měl vybitý telefon, že jsme se setkali později).

Přicházíme na stanici Harringay Green Lanes, odkud jedeme na Tottenham Hale (Jirka měl kupodivu při přestupu na stanici Seven Sisters problémy s NFC, takže si musel koupit Oyster card za £5 a nabít na ni kredit – záhadou ale je, že později toho dne již NFC fungovalo bez problémů).

Na stanici Tottenham Hale se potkáváme s Kubíkem, který nám říkal, že už tam na nás čeká asi tak půl hodiny a že jsi v mezičase prošel přilehlé nákupní centrum… 😅

Hlavní účel cesty jsem ale nebylo navštívit přilehlé nákupní centrum, ale Walthamstow Wetlands – velké vodní rezervoáry.

Lehčí turistiku na stanici Lea Bridge celkem o asi 5.5 km jsme ušli za nějakou hodinu a čtvrt.

Vlakem jsme dojeli na Stratford (13:23), kde jsme si chtěli dát oběd, jenže nákupní centrum Westfield byla úplně neuvěřitelně narvané davy lidí, takže jsme raději jeli vlakem do města na Liverpool Street. Přímo u nádraží jsme našli burgerovou restauraci. Bylo to sice drahé, ale naprosto úžasné. Oslovilo mě to mnohem víc než včerejší Dishoom.

Kuba chtěl domů nakoupit nějaké bonbóny, takže jsme se ještě chtěli stavit do Candy Shopu na Camden Town… A teď to tam opravdu žilo. Streetmarket, pouliční zpěváci, jídlo všude možně a hlava na hlavě.

Kuba ale přesto chtěl zajet do toho původního na Piccadilly Circus, takže jsme se stavili ještě tam, a když už jsme tam byli, tak jsme se ještě šli podívat, jestli už náhodou není otevřený ten Candy Shop, kam jsme se tenkrát byli podívat jako první. Není…

No a poté už jsme jeli domů. Večeře mi popravdě dneska moc nechutnala, a ač jsem byl doma kolem sedmé, asi na půl hodiny jsem usnul.

Ještě včera mi bylo strašně moc líto, že už to končí, ale v průběhu dneška mi postupně začalo docházet, že měsíc i tak stačí a že už se mi přesto celkem stýská po domově…