Výměna Mayen: 5. den

Ráno vstáváme v 6.20 a po snídani nám paní Müllerová chystá svačinu a bere nás na parkoviště na Schützenplatz, odkud v 8.30 vyjíždíme do Koblenze. V 9.10 přijíždíme na parkoviště u Rýna v centru.Přejdeme zámeckou zahradou, vrátíme se k řece a jdeme asi 750 m po nábřeží, kde svačíme. Odkud jdeme k soutoku řek Rýna a Moselu, kde stojí památník Deutsches Eck, který oslavuje prvního císaře. Stejně jako většina města byl zničen během druhé světové války, znovu postaven byl až v roce 1993.Odtud jdeme po nábřeží pro změnu Moselu a přicházíme přes Jesuitenplatz na Josef-Görren-Platz, kde podle sloupu hádáme historii města a zapisujeme ji na papír.Dojdeme k obrovskému nákupnímu centru Forum, kde obědvám pizzu Hawaii za €8.98 a donut za €1.75 (celkem dost, ale chtěl jsem zkusit).Pierre si kupuje hru za €40 a ostatní Němci sedí 10 minut na masážním křesle za €2. Pak vyjdeme z obchoďáku a jdeme k nábřeží, odkud v 14.45 vyjíždíme na hodinovou jízdu lodí Gilles.Mám obrovskou žízeň, a jsem proto nucen koupit si 500 ml coly za €2.30. Poté jedeme obrovskou lanovkou nahoru k hradu, kde se z vyhlídky zvláštního tvaru díváme dolů na město.Dávám si banánovou zmrzlinu (kopeček nic moc, ale byla dobrá a se sladkým kornoutem) za €0.80 a v 17.03 odjíždíme autobusem zpět do Mayenu na Schützenplatz, kam přijíždíme v 17.54. Paní Müllerová nás veze domů, večeříme volská oka s brambory a špenátem, jako dezert máme jahody se šlehačkou. Poté si s Pierrem hrajeme na konzoli Nintendo Switch a protože ztratíme pojem o čase, jdeme spát až ve 23.00.

Výměna Mayen: 4. den

Dnes už je bohužel pondělí, takže musíme vstávat v 6.20. Posnídáme, dostaneme svačinu (já mám 2 bulky s máslem a šunkou, okurky, ředkvičky, jedno vejce, 2 jablka, pytlík brambůrků a přeslazenou minerálku) a v 7.30 nás paní Müllerová bere autem ke gymnáziu. V učebně R9 nás přivítá 6 týdnů nový ředitel školy a místní učitelky, které vedou výměnu. Kluci mají prezentaci o Německu a pak nám celá výměna zpívá německou písničku. Fotku nepřikládám, máme přece GDPR. Pak jdeme na náměstí s celkem hezkou kašnou.

Chvíli jsou tu problémy s rozdělením na dvě skupiny, ale nakonec se vydáváme k mayenskému hradu, kde děláme různé scénky a naše vedoucí je natáčí, a tudíž k nim nemám přístup. Vracíme se do centra a jdeme do hezkého kostela, odkud přejdeme přes centrum a u mostu u ulice Im Wasserpförtchen svačíme a plníme další úkoly.

Vracíme se na náměstí, dávám si jahodovou zmrzlinu za €1 a pak jdeme na oběd, kde si dávám asi nejhnusnější pizzu mého života za €7, a chuť si spravím další zmrzlinou, tentokrát banánovou, ta byla ještě lepší.

Jdeme ještě do cukrárny, já už jsem utratil moc peněz, ale ostatní si kupují místní specialitu – zmrzlinu ve tvaru špaget. Pak nás čeká oficiální uvítání místostarostou na radnici, kde dostaneme odznak přátelství a zapisujeme se do knihy.

V 15.00 poté odjíždíme do vesnice Maria Laach, kde se díváme na obrovské jezero (3 km2) a na nádherný klášter.

Vracíme se na parkoviště a na odjezd musíme čekat až do 17.30. Přijíždíme na to parkoviště, kam jsme přijeli z UH, a paní Müllerová nás bere odtud autem domů. V Lidlu si kupuji 40% čokoládu (přesně to, co jsem potřeboval) Ritter Sport: Gold Schatz za €1.79 a v asi 19.30 večeříme boloňské špagety a jdeme vyvenčit Bobbyho k bývalému rumunskému opevnění, odkud je hezký výhled na město.

Po návratu domů asi v 21.00 si spolu s Pierrem zkouším na konzoli Nintendo Switch hru Mariokart 8, času máme dost, protože zítra máme být ve škole až v 8.20, takže můžeme jít spát později.

Výměna Mayen: 3. den

I přesto, že spím osm a půl hodiny, stále se i po snídani cítím unavený. Asi na půl hodiny jdeme vyvenčit psa a poté jedeme autem na vlakové nádraží, kde se setkáváme s částí Čechů (k mému údivu nejede celá výměna). Ve 12.01 (včetně zpoždění) jedeme vlakem do Andernachu, odkud ve 12.30 jedeme do Koblenze, kam přijíždíme ve 12.41. Automat nefungoval a nikdo nepřišel, takže zdarma 😄. Přejdeme centrum a jdeme do burgerárny Hans im Glück, kde si dávám úžasný Klassik burger s hranolkami a colou za €11.80. Nakonec se Němci navzájem složili na jídlo za všechny.

Poté jdeme na zastávku Mitte Bf, odkud jedeme autobusem 5 za €1.85 (Němci opět platí) na zastávku Im Acker, odkud jdeme asi 20 minut (!) k obrovskému hernímu centru Pinup, jehož dominantou byl bowling, na který jsme přišli, jenže asi o hodinu dřív, takže do 16.00 jsme museli počkat. Ostatní Češi si kupují 1.5l Spritu za €11.90, já si dávám horkou čokoládu za €1.70. Pak už jdeme hrát bowling. Přiznejme si, že mi to moc nešlo (D). Dokonce to nespravila ani další čokoláda.

Druhé kolo zato už bylo lepší.

Pan Müller Pierrovi nabídl, že pro nás přijede autem, takže jsme se vrátili zpět do Pinupu, dál jsem 300 ml coly za €2.70 (!) a s Pierrem jsme si zahráli za €1 jedno kolo vzdušného hokeje, které skončilo nerozhodně 8:8. Po příjezdu chvíli poslouchám hudbu a pak večeříme. Nevím, jak to nazvat, tak přikládám foto.

Pak poslouchám hudbu dál a paní Müllerové se líbí refrén písničky V 7:25 od Michala Horáka 😄. Osprchuji se a jdu spát už po desáté!!! 👏

Výměna Mayen: 2. den

Vzhledem k tomu, že jsem šel spát až po půlnoci, spím až do 9.30. Snídáme pečivo s marmeládou. Chvíli nic neděláme a poléhaváme a pak spolu s mým exchange partnerem a jeho tátou jedeme obědvat. Ve vesnici Müllenbach obědváme Currywurst, což je klobása s jemně pálivou omáčkou a hranolkami.Poté jedeme na závodní okruh Nürburgrin\ng. Je tam postavená obří budova i s horskou dráhou, ale nic neprošlo v kontrolách bezpečnosti a majiteli objektu se nedaří sehnat povolení k opravě, takže tam stojí několikamiliónový (€!) kolos. Jen jeho hala se používá k představování závodních aut a pro meetingy a na ochozu sídlí několik obchodů a fastfoodů. Pan Müller mě vevnitř vyfotil ve vystaveném obrovském závodním kamionu.Poté nastupujeme zpět do auta a jedeme zpět do Mayenu. Chvíli doma zůstaneme, zajdu si do Lidlu pro tabulku čokolády Ritter za €1.79 a poté jedeme do mayenské čtvrti Hausen, kde máme domluvený meetingový večírek s ostatními v (resp. u) altánku s ohništěm, jehož pronájem stal závratných €25, a to ani pořádně nefungoval komín, takže většina kouře zůstávala pod střechou.
Vzhledem k tomu, že se tady může alkohol pít od 16 let, a nějaký tvrdý alkohol je tu taky, je zde trochu volnější nálada. Zatímco se Češi dohadují, kdo dopije tu jedinou otevřenou flašku hnusného piva, každý Němec už má alespoň dvě za sebou. Já si vystačím s 750 ml coly, na kterou je kupodivu záloha 25 centů. Taky je zde populární hra Beer Pong. Večeřím klobásu (mám strach o její původ, chutnalo to jako hodně věcí, ale ne jako maso) v bulce s kečupem a tři porce těstovinového salátu. Poté jsem i pokecal se spolužačkami o různých tématech od exchange partnerů přes dnešek a včerejšek až po alkohol. Jinak téměř celý večer posloucháme německý rap, takže celkem nic moc. V pozdně večerních hodinách už začínají pochlastávat i Češi a někteří se dostanou do dosti šíleného stavu. Poslední cca 3 hodiny prakticky nemám co dělat a chodím od ničeho k ničemu a čekám, až to ty Němce přestane bavit. Mohu-li vám radit, nikdy nechoďte na párty s Němci, pokud párty nemáte rádi, protože je to ten tak neomrzí. Až byli ostatní dostatečně opilí, došlo i na české retro typu Být stále mlád, Dlouhá noc a podobně. Nakonec pro nás pan Müller přijel až ve 23.30 a jdu spát pro změnu po půlnoci.

Výměna Mayen: 0. a 1. den

9. května 2019 v osm hodin večer vyjíždíme Šťastným autobusem směr Mayen. Nenávidím noční přejezdy. Přestávky 10. května 2019 v 00.30 – 00.50 a 05.15 – 06.00. Utahaní vystupujeme v 6.30 u frankfurtského mostu Eiserner Steg a až v 10.00 se otevírá muzeum Städel. Vyrážíme se podívat do města. Projdeme přes tržiště, kam teprve přijíždějí první prodejci. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli asi o hodinu a půl dříve, protože se nic nestalo, nemáme co dělat. Jdeme na nábřeží, sedíme na lavičkách, krmíme husy a čekáme. Poté jdeme na náměstí Paulsplatz, kde si v kavárně La Perla dávám úžasný mandarinkový koláč za €3.80 a poté konečně jdeme do muzea. Vzhledem k tomu, že je náš tolik, dostáváme skupinovou slevu a každý platíme jen €3! Nádherné prostředí obrovského muzea mě zcela uchvátilo. Trvalo mi ho projít 90 minut, takže je to vlastně na celý den. Pak si dávám dva úžasné croissanty po €1.50 a ve 12.00 vycházíme směr Main Tower. Vstupné stojí sice €4.50, ale nahoře pěkný rozhled.Přichází volno až do 16.00, což je problém. Co mám dělat tři hodiny v 750ti tisícovém městě. Mohl bych jet nějakým dopravním prostředkem, ale jednorázové jízdenky jsou drahé a kupovat si celodenní za €5.35 jen na tři hodiny ježdění je blbost, a tak jedu jen dvě stanice z Willy-Brandt-Platz na Südbahnhof za €1.85, odkud jdu na Eiserner Steg pěšky.Jenže teď mám 90 minut, takže si vezmu další řízek z domu a koupím si na Paulsplatz dva kopečky úžasné zmrzliny, každý po €1.20. Pak už nastupujeme do autobusu a jedeme směr Mayen. Při příjezdu většina křičí, že se stydí a ať jedeme domů, ale všichni jsme to nakonec přežili ve zdraví. U svých hostitelů jsem se ubytoval a vzhledem k tomu, že paní domu je z Francie, k večeři jsme tuňákový a šunkový quiche. Mají také obrovského psa Bobbyho.

14 km: Lužná – Horní Lideč

Ráno vstávám kolem páté, chystám se, z domu vycházím 5:40 a k parkovišti v policie přicházím v 5.52. V 6:02 vyjíždíme směr Lužná. Po výstupu si ještě rychle koupím Bon Pari a vyrážíme. Projdeme přes ves a po náročném kamenitém terénu se vydáváme po žluté značce ke Kříži U Molků. Zde si dáme zasloužené občerstvení a vyrážíme po zelené značce k Radošovskému sedlu. Zde odbočíme na červenou značku a přes Skaličí a Pulčínské skály docházíme do Pulčína. Zde si v restauraci 100dola dávám snad nejlepší kolíkový guláš v mém životě. Stojí sice 80 Kč, ale nechápu proč ho dali do plastové misky a s plastovou lžičkou. Ostatní jídla „na počkání“ dělali na normální talíře. Kam ten svět spěje…? Po nasycení se vyrážíme po žluté značce do Horní Lidče, odkud nás už veze autobus domů.

14 km: Lesní hřbitov – Kudlov, točna

Lehce po 10. hodině přijíždíme autem k parkovišti u zlínského lesního hřbitova. Dále přecházíme přes Maják do lesa, kde se po modré turistické značce vydáváme přes rozcestník Pod Tlustou horou k rozcestníku U Boudy, kde se odchýlíme od značek s jdeme směr Březnice. Sejdeme do údolí, přejdeme přes cestu a vydáváme se zpět do kopce směrem k vysílači. Zde děláme krátkou oddechovku a jdeme na o trochu vyšší kopec Kříby, kde se zastavujeme u památníku obětem druhé světové války. Nad Březnicí se každodenně scházeli pronásledovaní, po nějaké době se bohužel dostavil neúspěch. Poté přes Horní paseky přicházíme na Pindulu, odkud ke Kudlovu vede ale jen silnice, takže se ve snaze vyhnout se jí brodíme lesem. Nakonec narážíme na žlutou turistickou značku a jdeme při silnici jen asi 500 m ke kudlovské točně. Odtud v 15:39 odjíždíme autobusem 32 na Náměstí Míru, kde se podíváme na prvomájové slavnosti, a o 21 min. později, v 16:09 jedeme autobusem 31 k lesnímu hřbitovu.

23 km: Hranice n.M. – Drahotuše

Ráno vstáváme v 6:45 a z domu v Huštěnovicích vycházíme na vlak v 7:15. V 7:34 pak vyjíždíme osobní vlakem do Otrokovic, kde přestupujeme na expres Helfštýn jedoucí na Bohumín, kde už čekají i ostatní členové KČT. S drobným zpožděním přijíždíme do Hranic v 8:30, přejdeme přes centrum a podejdeme hranické viadukty a vydáváme se směr Velká. Za Velkou přejdeme nad dálnicí, o které někteří členové vtipkují, že tady je to fofr, to D1 být nemůže. Byla. Na okraji Lhotky odbočíme na cyklostezku, po které přicházíme do Olšovce, kde jsme udělali malou zacházku ke koupališti. Pokračujeme směrem na Potštát k osadě Boňkov, kde děláme svačinovou přestávku a dobrovolnící (tj. většina) se jdou podívat k břidlicovému lomu. Po přestávce vylezeme po příšerném krpále na zříceninu hradu Putchart. Chceme se občerstvit v hostinci U Tlustého Jana, která ale byla zavřená. Takže se vracíme k Boňkovu a vydáváme se na Radíkov a Kunzov, kde jsme prošli kolem zrušené hospody. Přejdeme přes Hrabůvku a klokočí, kde narazíme na dvě zavřené hospody. Jedna teda měla otevírací dobu 17:00 – 23:00, to nám ale kupodivu nevyhovovalo. Před klokočskou hospodou sedáme na lavičku pod stromem s tím, že pojedeme vlakem až v 16:58. Větší část se vydala do Drahotuší, kde ale byly dvě zrušené hospody a jedna zavřená. Takže utíkáme na vlak v 15:08, který jsme téměř nestihli. Pořádně se tedy najíme až kolem 17:00 v Huštěnovicích. Po večeři lehnu do postele a po celodenní únavě a dehydrataci usínám na 13 hodin.