Výměna Mayen: 7. den

Dnes mám ve škole první tři hodiny spolu s Pierrem. První je hudebka – jak mi Pierre řekl, nikdy nezpívají, jen probírají a poslouchají hudbu, kde mají rozpoznat nástroje, ničemu nerozumím a čtu si dTest. Druhou hodinu má latinu. Sice nevím, k čemu mu bude, ale má ji. Nerozumím, čtu dTest. Třetí hodinu se první probírá „jak udržet demokracii ve své zemi“, takže taková novodobá propaganda, poté jdeme na PC a tvoříme minireferát, který ale naštěstí odprezentuje sám y až tam nebudu.

Poté jdeme do knihovny, ale naštěstí už nekreslíme komiks, ale vyplňujeme dotazník jak se nám výměna líbí a píšeme zhodnocení. Poté jdeme do hradu do muzeum oblasti Eifel (tak se to tu jmenuje – něco jako Morava). Výstavka byla hezká, o tom žádná, ale bylo to strašně kýčovité. Starý kus břidlice, jejíž těžením je Eifel proslulý, a vedle toho červený světelný panel apod. Pak jdeme do podzemí, kde si procházíme bývalé štoly. Celkem zajímavé, nějaký kýč se ale taky občas vloudí. Toto jsem já s helmou a bundou.

Z podzemí jdeme 12 pater (!) nahoru na věž. Rozhled hezký, ale byl jsem s těch schodů tak unavený, že jsem si na nějaké focení vůbec nevzpomněl. Pak jsem šel na náměstí a konečně jsem si dal špagetovou zmrzlinu za €5.70. Tvar hezký, ale byla to normální zmrzlina, ekonomičtější by bylo koupit si 5 kopečků vanilkové zmrzliny.

Paní Müllerová nás veze domů a jdu na nákup. Dám tam tohle a tohle a tohle, povětšinou vše kolem nebo pod €1 a najednou €12.87… Do 17.21 hraji na Nintendu, rozloučím se s Pierrovým bratrem Matteem a Bobbym a pak jedeme ke škole, kde máme v kafeterii párty (nemají školní jídelnu, jen velikou budovu s mnoha lavičkami, kde obědvají jídlo zpravidla z domu, plus je tady obchůdek). Každý z rodičů něco přiveze je tu plný dvojstůl a jídla – úplný raut. Postupně si dávám (chronologicky řazeno): pomerančový džus, muffin, muffin, cola, nějaký smetanový dezert, tortilla, cola a 3x banánová bábovka (ta neměla chybu). S sebou si beru quiche paní Müllerové, 2x bábovku, tortillu a jablko. V 20.03 vyjíždíme ze silnice gymnáziem domů. Holky povětšinou brečí, a to i přesto, že se za 14 dní uvidíme znovu. Ale děkuji, Mayene, strávil jsem v tobě 7 hezkých dní.

Po cestě si občas kousnu tortilly, ale je celkem pálivá. Cesta byla dlouhá – od osmi večer do osmi ráno s přestávkami kolem půlnoci a čtvrté hodiny ranní. Kdybyste někdy potřebovali do této oblasti, leťte letadlem.

Samozřejmě se ne všechny fotografie vešly. Všechny si lze prohlédnout na https://1drv.ms/f/s!Agf5HKLaSZDKi1sE5G1j-duh97su.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *