Vstávám v 8:02, snídám minicroissanty s jahodovým džemem. V 9:01 jedu vlakem na Blackfriars, kde jsem v 9:21. Krásně bych stihl výuku na 9:30 nebýt toho, že jsem z nějakého důvodu šel na druhou stranu mostu, takže jsem musel přijít zpět a pak až ke škole.
Vzhledem k tomu, že je dneska státní svátek, a to i přesto mám výuku, má naše učitelka volno a učí nás Ivan. Probírali jsme obchodní angličtinu a nějaké obchodní tahy nebo co, což mě popravdě moc nebralo. Většinu hodiny jsme strávili diskusemi o tom, co by v jaké situaci měla nějaká firma dělat…
Obědval jsem těstoviny s boloňskou omáčkou a zeleninou.
Jedu domů, kde se poté dlouhé hodiny válím a nemám co dělat, po chvíli mě alespoň napadne číst si knížku – Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha.
Volal mi Kuba, jestli se nechceme někde setkat. Říkal jsem, že se zeptám, kdy bude večeře. Ta nakonec byla bohužel až kolem čtvrt na osm.
I tak jsem se rozhodl po večeři za Kubíkem dojet, jel jsem s ním dokonce až k domu, což byla hodně velká chyba. Obecně tady všechno jezdí stále ve velmi krátkých intervalech, ale navečer na státní svátek už se ty intervaly hodně natáhly. Až tam na naprosté periferii jsem zjistil, že budu mít opravdu velké problémy, abych se dostal domů před 23:00, protože to je od EF nařízená večerka pro studenty do 18 let. Měl jsem na stanici Woolwich Arsenal pouhopouhé dvě minuty na přestup z autobusu na vlak, ale jako zázrakem se mi na posledních pár vteřin povedlo do vlaku vběhnout. Ještěže autobus jel na čas…
Domů jsem přišel asi v 22:45, takže celkem nic moc. Už žádné večerní výlety… 🤦♂️