Autor: Daniel Slováček

Dnes už je bohužel pondělí, takže musíme vstávat v 6.20. Posnídáme, dostaneme svačinu (já mám 2 bulky s máslem a šunkou, okurky, ředkvičky, jedno vejce, 2 jablka, pytlík brambůrků a přeslazenou minerálku) a v 7.30 nás paní Müllerová bere autem ke gymnáziu. V učebně R9 nás přivítá 6 týdnů nový ředitel školy a místní učitelky, které vedou výměnu. Kluci mají prezentaci o Německu a pak nám celá výměna zpívá německou písničku. Fotku nepřikládám, máme přece GDPR. Pak jdeme na náměstí s celkem hezkou kašnou.

Chvíli jsou tu problémy s rozdělením na dvě skupiny, ale nakonec se vydáváme k mayenskému hradu, kde děláme různé scénky a naše vedoucí je natáčí, a tudíž k nim nemám přístup. Vracíme se do centra a jdeme do hezkého kostela, odkud přejdeme přes centrum a u mostu u ulice Im Wasserpförtchen svačíme a plníme další úkoly.

Vracíme se na náměstí, dávám si jahodovou zmrzlinu za €1 a pak jdeme na oběd, kde si dávám asi nejhnusnější pizzu mého života za €7, a chuť si spravím další zmrzlinou, tentokrát banánovou, ta byla ještě lepší.

Jdeme ještě do cukrárny, já už jsem utratil moc peněz, ale ostatní si kupují místní specialitu – zmrzlinu ve tvaru špaget. Pak nás čeká oficiální uvítání místostarostou na radnici, kde dostaneme odznak přátelství a zapisujeme se do knihy.

V 15.00 poté odjíždíme do vesnice Maria Laach, kde se díváme na obrovské jezero (3 km2) a na nádherný klášter.

Vracíme se na parkoviště a na odjezd musíme čekat až do 17.30. Přijíždíme na to parkoviště, kam jsme přijeli z UH, a paní Müllerová nás bere odtud autem domů. V Lidlu si kupuji 40% čokoládu (přesně to, co jsem potřeboval) Ritter Sport: Gold Schatz za €1.79 a v asi 19.30 večeříme boloňské špagety a jdeme vyvenčit Bobbyho k bývalému rumunskému opevnění, odkud je hezký výhled na město.

Po návratu domů asi v 21.00 si spolu s Pierrem zkouším na konzoli Nintendo Switch hru Mariokart 8, času máme dost, protože zítra máme být ve škole až v 8.20, takže můžeme jít spát později.

I přesto, že spím osm a půl hodiny, stále se i po snídani cítím unavený. Asi na půl hodiny jdeme vyvenčit psa a poté jedeme autem na vlakové nádraží, kde se setkáváme s částí Čechů (k mému údivu nejede celá výměna). Ve 12.01 (včetně zpoždění) jedeme vlakem do Andernachu, odkud ve 12.30 jedeme do Koblenze, kam přijíždíme ve 12.41. Automat nefungoval a nikdo nepřišel, takže zdarma 😄. Přejdeme centrum a jdeme do burgerárny Hans im Glück, kde si dávám úžasný Klassik burger s hranolkami a colou za €11.80. Nakonec se Němci navzájem složili na jídlo za všechny.

Poté jdeme na zastávku Mitte Bf, odkud jedeme autobusem 5 za €1.85 (Němci opět platí) na zastávku Im Acker, odkud jdeme asi 20 minut (!) k obrovskému hernímu centru Pinup, jehož dominantou byl bowling, na který jsme přišli, jenže asi o hodinu dřív, takže do 16.00 jsme museli počkat. Ostatní Češi si kupují 1.5l Spritu za €11.90, já si dávám horkou čokoládu za €1.70. Pak už jdeme hrát bowling. Přiznejme si, že mi to moc nešlo (D). Dokonce to nespravila ani další čokoláda.

Druhé kolo zato už bylo lepší.

Pan Müller Pierrovi nabídl, že pro nás přijede autem, takže jsme se vrátili zpět do Pinupu, dál jsem 300 ml coly za €2.70 (!) a s Pierrem jsme si zahráli za €1 jedno kolo vzdušného hokeje, které skončilo nerozhodně 8:8. Po příjezdu chvíli poslouchám hudbu a pak večeříme. Nevím, jak to nazvat, tak přikládám foto.

Pak poslouchám hudbu dál a paní Müllerové se líbí refrén písničky V 7:25 od Michala Horáka 😄. Osprchuji se a jdu spát už po desáté!!! 👏

Vzhledem k tomu, že jsem šel spát až po půlnoci, spím až do 9.30. Snídáme pečivo s marmeládou. Chvíli nic neděláme a poléhaváme a pak spolu s mým exchange partnerem a jeho tátou jedeme obědvat. Ve vesnici Müllenbach obědváme Currywurst, což je klobása s jemně pálivou omáčkou a hranolkami.Poté jedeme na závodní okruh Nürburgring. Je tam postavená obří budova i s horskou dráhou, ale nic neprošlo v kontrolách bezpečnosti a majiteli objektu se nedaří sehnat povolení k opravě, takže tam stojí několikamiliónový (€!) kolos. Jen jeho hala se používá k představování závodních aut a pro meetingy a na ochozu sídlí několik obchodů a fastfoodů. Pan Müller mě vevnitř vyfotil ve vystaveném obrovském závodním kamionu.Poté nastupujeme zpět do auta a jedeme zpět do Mayenu. Chvíli doma zůstaneme, zajdu si do Lidlu pro tabulku čokolády Ritter za €1.79 a poté jedeme do mayenské čtvrti Hausen, kde máme domluvený meetingový večírek s ostatními v (resp. u) altánku s ohništěm, jehož pronájem stal závratných €25, a to ani pořádně nefungoval komín, takže většina kouře zůstávala pod střechou.
Vzhledem k tomu, že se tady může alkohol pít od 16 let, a nějaký tvrdý alkohol je tu taky, je zde trochu volnější nálada. Zatímco se Češi dohadují, kdo dopije tu jedinou otevřenou flašku hnusného piva, každý Němec už má alespoň dvě za sebou. Já si vystačím s 750 ml coly, na kterou je kupodivu záloha 25 centů. Taky je zde populární hra Beer Pong. Večeřím klobásu (mám strach o její původ, chutnalo to jako hodně věcí, ale ne jako maso) v bulce s kečupem a tři porce těstovinového salátu. Poté jsem i pokecal se spolužačkami o různých tématech od exchange partnerů přes dnešek a včerejšek až po alkohol. Jinak téměř celý večer posloucháme německý rap, takže celkem nic moc. V pozdně večerních hodinách už začínají pochlastávat i Češi a někteří se dostanou do dosti šíleného stavu. Poslední cca 3 hodiny prakticky nemám co dělat a chodím od ničeho k ničemu a čekám, až to ty Němce přestane bavit. Mohu-li vám radit, nikdy nechoďte na párty s Němci, pokud párty nemáte rádi, protože je to ten tak neomrzí. Až byli ostatní dostatečně opilí, došlo i na české retro typu Být stále mlád, Dlouhá noc a podobně. Nakonec pro nás pan Müller přijel až ve 23.30 a jdu spát pro změnu po půlnoci.

9. května 2019 v osm hodin večer vyjíždíme Šťastným autobusem směr Mayen. Nenávidím noční přejezdy. Přestávky 10. května 2019 v 00.30 – 00.50 a 05.15 – 06.00. Unavení vystupujeme v 6.30 u frankfurtského mostu Eiserner Steg a až v 10.00 se otevírá muzeum Städel. Vyrážíme se podívat do města. Projdeme přes tržiště, kam teprve přijíždějí první prodejci. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli asi o hodinu a půl dříve, protože se nic nestalo, nemáme co dělat. Jdeme na nábřeží, sedíme na lavičkách, krmíme husy a čekáme. Poté jdeme na náměstí Paulsplatz, kde si v kavárně La Perla dávám úžasný mandarinkový koláč za €3.80 a poté konečně jdeme do muzea. Vzhledem k tomu, že je náš tolik, dostáváme skupinovou slevu a každý platíme jen €3! Nádherné prostředí obrovského muzea mě zcela uchvátilo. Trvalo mi ho projít 90 minut, takže je to vlastně na celý den. Pak si dávám dva úžasné croissanty po €1.50 a ve 12.00 vycházíme směr Main Tower. Vstupné stojí sice €4.50, ale nahoře pěkný rozhled.Přichází volno až do 16.00, což je problém. Co mám dělat tři hodiny v 750ti tisícovém městě. Mohl bych jet nějakým dopravním prostředkem, ale jednorázové jízdenky jsou drahé a kupovat si celodenní za €5.35 jen na tři hodiny ježdění je blbost, a tak jedu jen dvě stanice z Willy-Brandt-Platz na Südbahnhof za €1.85, odkud jdu na Eiserner Steg pěšky.Jenže teď mám 90 minut, takže si vezmu další řízek z domu a koupím si na Paulsplatz dva kopečky úžasné zmrzliny, každý po €1.20. Pak už nastupujeme do autobusu a jedeme směr Mayen. Při příjezdu na parkoviště na Schützenplatz většina křičí, že se stydí a ať jedeme domů, ale všichni jsme to nakonec přežili ve zdraví. U svých hostitelů jsem se ubytoval a vzhledem k tomu, že paní domu je z Francie, k večeři jsme tuňákový a šunkový quiche. Mají také obrovského psa Bobbyho.