Co jsem úplně zapomněl zmínit je, že naštěstí vůbec nepršelo a bylo celý den hezky.
Vstáváme v 6:30 tak, abychom po vydatné snídani mohli jet prvním nedělním vlakem v 7:39, což je čas, kdy je dost možná i v pracovní dny průměrný Brit ještě v posteli (netýká se však paní domácí, která vstává v 5:30 a jako zdravotní sestra má na 7:00). Vzhledem k tomu, jak je pohostinná, jsme si říkali, že vystoupíme o stanici dřív na nádraží Stratford, kde je největší londýnské obchodní centrum, abychom jí koupili ještě nějaký dáreček. Nicméně toto (minimálně zatím) nevyšlo, protože se o nedělích otevírá až ve 12:00… 🙄
Mí dva spolucestující chtějí na 10:30 jít do kostela blízko místa, kde jsem měl ubytování během jazykového kurzu v roce 2020, na mši. Do té doby ještě zbývá celkem dost času, takže se ještě procházíme po okolí, například kolem krásného Regent’s Canal…
…a kolem těch kolejí samotných…
Během mše nemám co dělat, takže dělám lehkou projížďku po okolí, což je z dvoupatrového autobusu i skvělý způsob mít výhled na okolí.
Pak už spolu jedeme metrem na Barbican, kde je ve velkém sídlišti zabudovaný další kanál. Ale upřímně bych tam bydlet nechtěl, leda na krátkodobý pobyt.
Poté jedeme k památníku velkého požáru roku 1666, kdy z nepozornosti pekaře nakonec popelem lehlo asi 80 % Londýna.
Místo placení £32 (~ 900 Kč) za vstup na nejvyšší londýnský mrakodrap The Shard doporučuji každému jízdu lanovkou přes Temži v východní části města, konkrétně z Royal Docks na Greenwich. Výhledy jsou odtud nádherné…
Ale co by samozřejmě byl Greenwich bez návštěvy Královské observatoře? Upřímně nás to ale zklamalo. Bylo to sice hezky udělané, ale většinově to byla spíš historie navigátorství…
Pak se spolucestující chtěli vyfotit na nádraží King’s Cross k nástupišti 9¾, ale byly tam šílené fronty, takže jsme se jen krátce podívali. Pak už jen vlak zpět do Whittlesfordu a znamenitá brokolicová polévka kolem 22:00…