Dnes mám pro změnu výuku dopoledne. Ta 50 % sleva platí po-st, takže jsem si říkal, že posnídám trochu vydatněji – dal jsem si v McDonald’s 2 × 3 palačinky se sirupem a limonádu Oasis k tomu (takový šíleně přeslazený britský Almdudler 😀).
Do výuky jsem pak přišel o asi 3 minuty později, protože jsem na stanici London Bridge ve spěchu nastoupil na špatnou stranu, takže jsem musel jet tři stanice místo jedné. Ne že by mi to vadilo, ale přišel jsem pozdě… 🤷♂️
Obědvám lasaně. Byly trochu samovolně se rozjíždějící, ale jinak v pohodě…
Po výuce nás Kuba překvapil, že si kurz zvýšil na intenzivní, takže už musel jet domů, aby to online stihl. My jsme se s Jirkou jeli podívat na Westfield Stratford. Zajímala mě ta architektura, protože se mi ten pražský strašně moc líbí. Bylo to moc pěkné, ale ten pražský je mi sympatičtější… 😊
Krásným novým vlakem TfL Rail se vracíme do Londýna na nádraží Liverpool Street, odkud se (po chvíli bloudění) vracíme domů.
Já jsem si poprvé trochu víc soukromě zajezdil po Londýně (našel jsem obchod se sendviči za £1 😍) a pak se vracím domů, odkud pak jdeme do věhlasné hospody The Angel. Opravdu jsme se dobře najedli (se slevou) – já měl s Kubíkem burger a Jirka měl nádherný Medium Rare steak.
Po cestě zpět domů jsme se zastavili na milkshake do McDonald’s. Doma jsem ještě chvíli nahoře s kluky a jdeme spát.
Ráno jsem šel na snídani do McDonald’s. Dá se říct, že to byla pravá britská snídaně – McMuffin s dvěma plátky masa a mezi tím volské oko a k tomu čaj (byl jsem donucen, horká čokoláda nebyla na skladě).
Potom jsem se vrátil na ubytování, abych si vzal peněženku a rozměnil staré desetilibrovky. Už po prvním dni mi bylo jasné, že je za celou dobu asi vůbec nepoužiju, protože se toho všichni bojí, a jsou dokonce obchody, kde se hotovostí platit nedá vůbec, ale určitě je lepší mít nové bankovky, které lze vrátit nebo použít příště.
Na mapě jsem si našel nejbližší poštu (dle britské národní banky se má směňovat na poště) a šel jsem tam. Nikde jsem žádnou poštu nenašel, ptal jsem se i kolemjdoucích, ale nikdo nevěděl o žádné poště. Tak jsem si řekl, že teda zajedu do národní banky, ale tam mi pán na vrátnici řekl, že přes koronavirus na pokladně pro veřejnost nikdo není, ať zajdu na poštu. Tak jsem jel ke škole, kde jsem věděl, že pošta je. Tam mi paní řekla, že oni by peníze směňovat neměli a že bych to měl udělat u své banky nebo v národní bance. Po chvíli diskuzí byla tedy tak hodná, že mi dala bankovky nové.
Vrátil jsem se domů (kluci před chvíli vstali teprve) a jeli jsme na stanici Royal Victoria.
Zde jezdí lankovka 90 metrů nad zemí, stojí £3.50.
Prošli jsme turnikety a nastoupili.
Byl to krásný výhled, viděli jsme až do centra – no vlastně na pořádný kus Londýna, ale rád bych, aby to trvalo déle… 😀
Poté jsme šli do Tesca, kde jsem si koupil sendvič (£2), malou čokoládu (69p) a smoothie (£2.65) jen za £3 – je to součástí speciální nabídky Meal Deal. Nastupujeme ve stanici North Greenwich na metro a jedeme do školy. Do budovy přicházíme asi v 13:15, přičemž v 14:00 máme první výuku. V mezičase tedy poobědváme – mám panini.
Výuku tady moc rozebírat asi nebudu jen bych zmínil našeho učitele; je hodně vtipný a je to typický Brit – pro zájemce cituji: „What’s Cappuccino? That’s a kind of coffee isn’t it? And Macchiato? And what’s the difference? I don’t care, just give me a fucking cup of tea!“ 😂
Po výuce se s Jirkou vracím domů (Kuba jde na London Eye) a po nějaké chvíli jsem jel hledat něco k jídlu… A našel jsem! Jeli jsme linkou 43 do hospody The White Swan a musím uznat, že to bylo dobré. Za rozumný peníz (navíc ještě s tou slevou) jsme měli opravdu dobrou pizzu.
Přes stanici Finsbury Park se vracíme na stanici Angel a jdeme domů. Ještě chvíli se bavíme a pak jdeme spát.
Tak je to konečně tady, letíme na jazykový kurz do Londýna! Čím více se to ale blíží, čím více fází letištích kontrol procházím, tím více si uvědomuji, jaká velká akce to je. Letíme letadlem BA 0705 společnosti British Airways. Dostáváme dokonce bezplatnou svačinku… 😊
Po příletu si bereme zavazadla (Jirka měl malé problémy na pásové kontrole, ale jinak v pohodě). Jdeme na nástupiště Heathrow Expressu a pak jedeme do města na nádraží Paddington.
Odtud linkami Hammersmith & City a Northern jedeme na stanici Angel, odkud jdeme kousek z kopce k naší rezidenci.
Po chvíli hledání jsme našli slečnu, která nám vše vysvětlila a dala klíče.
Na apartmánu bydlím s nějakými Francouzi (16, 17, 17 let, přičemž ti sedmnáctiletí pravidelně kouří 😕).
Je to tady celkem prostorné, akorát už je to takové… starší na to, že to je „příplatková“ služba. Jo, a postele vržou, což nás se spolubydlícím navzájem budí… 🙁
Ráno posnídám müsli z domu a v asi 9:25 jedeme busem do školy. Vyplníme formuláře, projdeme se po škole, máme přestávku v kantýně a potom jdeme po chvíle čekání na prohlídku okolí – restaurace, kavárny, stanice Southwark a Waterloo, London Eye.
Vracíme se do školy, poobědváme (měl jsem „Chicken Burger“ a Fantu).
Jedeme na otočku domů, poté do Hyde Parku, který jsme si částečně prošli.
Jedeme na Westminster (Big Ben celý v lešení)…
…a pak na Trafalgar Square.
Projdeme kolem restaurací ke stanici Tottenham Court Road a vracíme se domů.
Autobusem 43 poté jedeme do restaurace Chipotle – dávám si tacos a kluci burrito jen za £3.50 (po-st je jídlo v restauracích dotované 50 %), bohužel jsem nevyfotil.
Po dlouhém čekání na uvolnění karanténních opatření jsem se spolu s rodiči, sestrou a turisty KČT UH včetně mého dědy konečně vydal na výlet. Na týden jsme jeli zájezdovým autobusem do Rychlebských hor s mezizastávkou na Sovinci a Pradědově galerii – nádherné výstavě soch vyřezávaných ze dřeva.
Ubytovaní jsme v Eko Centru Rychleby v Javorníku. Bylo to pěkné, relativně nové stavení. Pokud člověk není náročný, vybavení bylo více než dostačující.
Přes dny jsme, zpravidla v náročném terénu, chodili podél hranic, přes hory, přes doly a užívali si nádherné scenérie.
Od 1. do 6. března jsme si byli se známými zalyžovat na Malý Ötscher (pro polygloty Kleiner Ötscher). Velký Ötscher (Großer Ötscher) byl bohužel pro nedostatek sněhu zavřený. Ubytování jsme měli v „Ferienhaus Weitental“, hezkém dvouapartmánovém domě, který měl vše, na co si u horské stavby vzpomenete (jenom nefungovala televize).
Byl to skvělý zážitek – široké sjezdovky, několik sedaček a vleků. Školy a snowboardisti sice v průběhu dne sjezdovku spolehlivě zničili, ale ti jezdili zejména na hlavní sjezdovce, takže nebylo složité se jim vyhnout.
Speciální kapitola sama o sobě je stravování – snídali a večeřeli jsme z vlasních zásob (v průběhu jednom doplněny ve Sparu v Gamingu) a obědvali v restauraci na dolní stanici lanovky – jídlo bylo skvělé, ale porce strašně velké a drahé. S oblibou jsem si bral Almdudlera, dokud jsem nezjistil, že půllitr stojí €3,90. Zpočátku to vypadalo, že bude složitá domluva, ale nakonec se ukázalo, že jedna ze zaměstnankyň umí česky.
Po cestě zpět jsme se i stavili do baziliky v Mariazell. Zvenku se sice opravovala, ale vevnitř byla hezká – nádherný strop i sochy, ale byla v ní bez čepice zima.
No a pak už jen do Billy pro sendviče a zpět domů…
Ráno jsem vstal v 4:40, v tichosti se nachystal a ještě stihl i nahrát turistické programy na únor… 🙂
V 5.24 vycházím z domu a v 5:45 přicházím na vlakové nádraží, kde si kupuji za 3 Kč jízdenku na vlak do Starého Města v 5:54. Na staroměstském nádraží nastupuji do rychlíku Moravan do Olomouce, kde se potkávám s kamarádem Milanem, a v 6:04 vlak odjíždí. Na olomouckém hlavním nádraží 23 minut čekáme na vlak InterCity Opavan. Bez jediné mezizastávky v 8:22 přijíždíme do stanice Pardubice hl.n. Stanice je v celkem špatném stavu, rekonstrukce by byla na místě.
Z poněkud archivního jízdenkového automatu, kterému nechutnala většina našich mincí, si kupujeme celodenní jízdenky za 45 Kč – podivné je, že je na ní napsané, že platí 24 hodin od zakoupení. Dokonce se po nastoupení do autobusu 10 miřícího k univerzitě ptáme řidiče, ale ten říká, že s tím nic nemáme dělat, mamé to schovat a neztrácet. Pořád mě ale poněkud frustrují velké červené nápisy „Neoznačená jízdenka je neplatná“…
Po příjezdu ke škole v 8:43 vcházíme dovnitř, bundy si necháváme v šatně a jdeme do laboratoře automatické identifikace. Ještě že nebudeme studovat logistiku, ten učitel povídal o všem strašně zdlouhavě a stejně jsem z toho většinu nepochopil. Odcházíme, abychom na 9:30 stihli přijít do posluchárny B1.
Problém byl v tom, že program sestával ze tří složek (prezentace oborů v posluchárně, prohlídka školy a autobus do laboratoří školy), které se časově mezi sebou překrývaly. Nakonec jsme to udělali tak, že po prezentaci našeho oboru Technologie a řízení dopravy (90 minut od začátku) jsme odešli. Sice tam byly ještě prezentace o letecké dopravě, přednášce „Proč se nebát matematiky“ a o studentském životě, ale kdybychom neodešli, nestihli bychom buď prohlídku školy nebo autobus do laboratoří.
V 11:15 začíná jedna z prohlídek školy. Velká výhoda je v tom, že všechno (kromě laboratoří) je na jednom místě – nádherná, nově postavená knihovna s obrovským množstvím skript i beletrie, počítačovými učebnami a studovnami. Studentky, které nás prováděly, žertovaly, že za tři minuty se od ubytování dostaneme ke škole. Dále je zde menza s výběrem ze čtyř jídel a dvou polévek, studentský bar, velká nová tělocvična a co mi vzalo dech, tak moderní posilovna a gymnastický sál.
Poté jdeme na poslední autobus do laboratoří – ty zmíním jen epizodicky, kromě vlakové dílny a autíčka, které vytořili studenti a má řiditelná zadní kola, takže s ním při nízké rychlosti lze jet diagonálně (viz obrázek), tam pro nás nic zajímavého nebylo.
Vzhledem k tomu, že autobus z areálu laboratoří zpět k univerzitě jede až za dlouho, jdeme raději na zastávku Semtín, odkud se trolejbusem číslo 3 vracíme a jdeme levně poobědvat do menzy. Spíše bych řekl, že kvalita odpovídala ceně – jídlo bylo poněkud studené, ale asi to bylo tím, že jsme prostě obědvali pozdě.
Škola se nám obou ale moc líbila, nevím, co by jiná musela udělat, aby mě přesvědčila. Pak už se jen fotíme před školou a ve 14:03 vyjíždíme ze zastávky Univerzita zpět na hlavní nádraží.
Na hlavním nádraží si domů kupujeme pardubický perník a s překvapením zjišťujeme, že tam v průběhu dne nainstalovali zbrusu nový jízdenkový automat s dotykovým dispejem a možností platby kartou. Z Pardubic jedeme ve 14:34 Pendolinem 509, kterým zase bez zastávky jedeme do Olomouce (zastavili jsme sice v České Třebové, ale to pravděpodobně z technických důvodů – dle jízdního řádu zde vlak stavět nemá).
Můžu říct, že nám celý den všechno pěkně vycházelo, ale… Ten osobák, na který jsme chtěli v Přerově přestoupit, kupodivu končil ve Starém Městě a nejel dál na Břeclav, což nám zkomplikovalo situaci, protože Milan potřeboval v Moravském Písku přestupit na autobus, takže jsme si nakonec v Olomouci koupili celodenní jízdenku za 23 Kč. V 17:09 jsme poté z Olomouce vyjeli rychlíkem Moravan směr domov. Já jsem ve Starém Městě přestoupil na osobák do Hradiště, kam jsem přijel v 18:11, a šel pěšky domů.
Přeji Vám všem veselé Vánoce, chutného kapříka a bohatého Ježíška. Sice jsou Vánoce tento rok na blátě, ale pokud si vyjedete zalyžovat někam do hor, bude to určitě lepší.
Dnes se jako každý rok konala výstava modelů na SŠPHZ, sám jsem se tam byl v rámci kroužku podívat. Příště se určitě stavte taky. Přikládám pár ilustračních obrázků:
