Po již zažitém vstávání v 6:00 se vydáváme do Landshutu. Vzhledem k tomu, že přijíždíme lehce po 8:00, je ve městě úplný klid, a procházka po malebném centru velmi příjemná. Nejlépe to asi opět vystihnou obrázky:
Kolem oběda se nám to však překazí tím, že se na náměstí koná nějaká lidová slavnost, takže se ve 12:32 raději vracíme zpět do Mnichova. Stejně to zřejmě vyhodnotilo mnoho dalších lidí, protože těchto 45 minut strávíme v naprosto přeplněném vlaku (na jediné mezistanici průvodčí lidi jednoduše odpálkovala, že mají jet osobákem, protože máme beznadějně plno).
Po příjezdu zpět na mnichovské hlavní nádraží máme už všichni velký hlad, tak se snažíme najít něco k jídlu. Hned vedle jsme našli až podezřele dobrou restauraci. Můžu jet doporučit. Na to, že to bylo v Mnichově vedle hl.n. a jak to bylo dobré, to bylo za velmi rozumnou cenu.
Přes Mnichov teče řeka Isar, která má odtok Eisbach (doslova Ledový potok), který teče přes největší mnichovský park Englisher Garten. No a právě v tomto místě se – i přes nijak nevynucovaný zákaz – v horkých letních dnech, jako je ten dnešní, koupou a surfují (nejen) obyvatelé Mnichova. Já jsem si teda doma úspěšně zapomněl plavky, takže jsem nikam nešel, ale ani tak si nejsem jistý, jestli bych tam opravdu šel.
Pak už je čas se vrátit na ubytování a sbalit se. Nemůžeme uvěřit tomu, že je za námi už šest dní.
