Rubrika: Zahraniční akce

Ráno vstávám v 8:00, snídám cereálie s mlékem a obecně se chystám do školy.

Dnes jsem dřívějším vlakem – v 8:51, přičemž na Blackfriars přijíždím v 9:11, kde ještě na jízdenkovém automatu zjišťuji ceny jízdenek do Cambridge, kam bychom chtěli v sobotu zajet.

Ve škole pokračujeme v tématu mezinárodního byznysu. Dnes to ale bylo celkem v pohodě a hodně jsme se bavili mezi sebou a vymýšleli všelijaké scénáře a co bych v nich kdo měl dělat.

Na oběd si dávám lasaně – byly hodně dobré (určitě lepší než v The Angel). Až na ten plast kvůli koronaviru… 😕

Jirku opět doprovázím na autobus na Waterloo a jedu domů, kde na 14:00 mám online hodinu. Dneska to bylo tak šílené, až dobré. Téma bylo negotiation – vyjednávání. Ze začátku to bylo jen o nějakých nudných scénářích, ale na konci hodiny jsme měli vymyslet vlastní scénář, kde byla ve hře rukojmí. Bylo to vše od prvních myšlenek typu krádež v bance až po výhrůžkami zabitím, pokud co nejdříve nedostane 10 pizz… 😂

Poté na večeři dostávám skvělé špagety… 😋

Po večeři se jedu projet tramvají, vyzvednout na nádraží online koupené jízdenky do Cambridge a pak jedu vlakem a metrem na druhou stranu Londýna a zpět domů… 😊

Vstávám v 9:25 svévolně a snídám tousty s máslem a jahodovým džemem.

Protože nám British Airways zrušili let domů (a mým rodičům tam i zpět), volal jsem na jejich zákaznickou linku, abych požádal o vrácení peněz. Problém byl v tom, že jsem se nedovolal, takže jsem to po 30 minutách vzdal s tím, že za nimi natvrdo dojedu.

Cesta to byla strastiplná – autobus, vlak zpožděný omezením kvůli střetu vlaku s osobou, vlak zpožděný kvůli výluce, pečivo z Lidlu na oběd, autobus, autobus a pak ještě asi 10 minut pěšky.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem se k tomu ředitelství ani nedostal – chodník končil asi 200 metrů před odbočkou k nim. Na tomto místě jsem byl rád, že je síť autobusů tak strašně hustá. I když jsem byl naprosto uprostřed ničeho, byla kousek zastávka jediné autobusové linky 350 v intervalech 20 minut. Došel jsem tam, čekal asi 10 minut a dojel na terminál 5.

Na místě jsem se po chvíli bloudění a vyptávání se několika zaměstnanců letiště konečně dostal na přepážku British Airways. Po nějaké době oboustranné komunikace mi bylo řečeno, že je to pánovi moc líto, ale že on mi tady s tímto pomoct nemůže. Musím zavolat na zákaznickou linku, ale doporučoval mi, abych tam zavolala hnedka na začátku – v 8:00 ráno.

Tak jsem si teda sbalil svých pět švestek a jel vlakem zpět do města. A to jsem dneska dokonce ani nestihl výuku ve škole kvůli tomuto… 😕

V pět hodin večer se vracím domů. Po cestě z nádraží se ještě stavuji v obchodě. Většina lidí a zaměstnanců firem jsou tady opravdu většinou studení čumáci, ale teď jsem v Coopu nakupoval a byl na pokladně velice, ale velice příjemný člověk, který mi řekl, ať si ten koláč (ano, chtěl jsem si vyzkoušet jablečný koláč a limonádu) užiju, ale ať ho nesmím celý najednou, ať mi z něho není špatně, a popřál mi pěkný zbytek dne, i přesto, že má pršet… 😌

Kolem šesté dostávám večeři. Absolutně nevím, co to je za jídlo, ale jíst se to dalo, přikládám fotku jako obvykle.

Po zbytek večera už jen čtu knížku a přikusuji koláč… 😋

…tedy pokud bych se ve 21:38 nedozvěděl, že do půlnoci mám udělat online test na zjištění pokroku.

Poslech jednoduchý nebyl, ale když jsem si to naplánoval, šlo to víceméně v pohodě. V části se čtením jsem těžce pošel na čas a gramatika byla jednoduchá.

Pak už jsem se tedy konečně osprchoval a šel spát… 😐

Snídám cereálie s mlékem. Ráno mám výuku na 9:30 a tentokrát přicházím jen asi o minutu později. Příště zkusím vlak o 10 minut dřív… 😅

Už máme naši učitelku, nýbrž v tématu mezinárodního byznysu pokračujeme. Dnes se bavíme o různých zvycích a očním kontaktu a jejich dopadech v různých zemích. Občas někdo vymyslel něco vtipného, ale většinu času byla nuda…

Obědvám těstoviny s omáčkou a zeleninou.

Jedu domů se zajížďkou na Gatwick (to je od East Croydonu jen 13 minut a vůbec za tu zajížďku nemusím připlácet, pokud stanici neopustím a dojedu na East Croydon v časovém limitu, což jsem udělal 😎).

Po nějaké době, jak jsme se dříve domluvili, se vracíme do centra. Na 17:15 máme všichni tři sraz u London Bridge. Jirka nám dvoum koupil milkshake, takže si ho jdeme v klidu vypít do toho rozbombardovaného kostela… 😊

Pak to ale už musíme rozpustit, abychom všichni stihli povečeřet. Já to tedy ještě vzal přes Stanmore, což je sice taky v páté zóně, ale na naprosto opačném konci Londýna), …

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

… a tudíž jsem večeřel až po 21:00, ale nikdo nebyl doma, jak jsem věděl, takže bez problémů.

Pak jsem se jen osprchoval, napsal příspěvek a pravděpodobně šel spát… 😀

Vstávám v 8:02, snídám minicroissanty s jahodovým džemem. V 9:01 jedu vlakem na Blackfriars, kde jsem v 9:21. Krásně bych stihl výuku na 9:30 nebýt toho, že jsem z nějakého důvodu šel na druhou stranu mostu, takže jsem musel přijít zpět a pak až ke škole.

Vzhledem k tomu, že je dneska státní svátek, a to i přesto mám výuku, má naše učitelka volno a učí nás Ivan. Probírali jsme obchodní angličtinu a nějaké obchodní tahy nebo co, což mě popravdě moc nebralo. Většinu hodiny jsme strávili diskusemi o tom, co by v jaké situaci měla nějaká firma dělat…

Obědval jsem těstoviny s boloňskou omáčkou a zeleninou.

Jedu domů, kde se poté dlouhé hodiny válím a nemám co dělat, po chvíli mě alespoň napadne číst si knížku – Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha.

Volal mi Kuba, jestli se nechceme někde setkat. Říkal jsem, že se zeptám, kdy bude večeře. Ta nakonec byla bohužel až kolem čtvrt na osm.

I tak jsem se rozhodl po večeři za Kubíkem dojet, jel jsem s ním dokonce až k domu, což byla hodně velká chyba. Obecně tady všechno jezdí stále ve velmi krátkých intervalech, ale navečer na státní svátek už se ty intervaly hodně natáhly. Až tam na naprosté periferii jsem zjistil, že budu mít opravdu velké problémy, abych se dostal domů před 23:00, protože to je od EF nařízená večerka pro studenty do 18 let. Měl jsem na stanici Woolwich Arsenal pouhopouhé dvě minuty na přestup z autobusu na vlak, ale jako zázrakem se mi na posledních pár vteřin povedlo do vlaku vběhnout. Ještěže autobus jel na čas…

Domů jsem přišel asi v 22:45, takže celkem nic moc. Už žádné večerní výlety… 🤦‍♂️

Snídám cereálie s mlékem. Celé dopoledne jsme se jen balili a chystali na přesun k hostitelské rodině. Jen Kuba měl nějaké problémy, takže ještě (jednu noc) zůstane na rezidenci.

Obědváme v hospodě The Angel, dávám si lasaně a jablečný džus. Lasaně byly takové… neoriginální a celkem malé a nízké a poměr cena/výkon nic moc.

Po jídle se vracíme na rezidenci, já a Jirka si bereme kufry a autobusem 43 jedeme na London Bridge, odkud já na Croydon jedu rychlíkem jednu stanici a Jirka přestupuje na autobus 133 na Brixton.

Na stanici East Croydon přijíždím v 15:26. Na ubytování je to asi 10 minut chůze, ale vzhledem k tomu, že mám hodně zavazadel, čekám raději 10 minut na autobus 197, který mě doveze až k ulici, kde bydlím.

Bydlím u rodiny černochů – manželé a syn, přičemž dvě dcery už se odstěhovaly. Dům mají zvenku takový na první pohled nijaký, …

…ale vevnitř moc pěkně zařízený.

Jen můj pokojík je takový… moc červeno-růžový… 😕🤷‍♂️

Na večeři dostávám „tradiční anglické jídlo“, jak mi bylo řečeno – pečené kuře, těstoviny na ??? způsob, yorkshirský pudink a jednu celou bramboru (tu jsem nepochopil a moc mi tam nepasovala). Bylo to zajímavé a velice chutné… 😀

Chvíli po večeři jsem jel zpět do města, chvíli tam strávil v dopravě a jel domů, osprchovat se a šel spát.

Spali jsme dlouho. Hodně dlouho. Kuba dokonce ~ 11 hodin… 😅

S Kubou jdeme do obchodu – já kupuju cereálie, mléko, 5 minikoblížků a boloňskou omáčku.

Posnídám cereálie a koblížky s tím, že budu obědvat až později. Kluci ale dnes jedou do studií Harryho Pottera ve Watfordu, takže chvíli poté už začínají dělat oběd pro nás všechny, což jsem nečekal. Nakonec jsem to nezvládl sníst, tak to dorazil Jirka… 😂

Poté tedy jedeme na nádraží Euston…

Ve 13:03 jedeme vlakem London Northwestern Railway na Watford Junction, kde se s kluky loučím.

Dnešek byl den, o kterém lze říci, že jsem celý den, pokud opomineme fakt, že jsem vstával asi v 9 hodin, jen jezdil všude možně… 😊

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Kluci si to tam taky prý užili, ale za £50 je to hodně peněz. Prý to ale stálo za to… 🤷‍♂️

Ráno jsem chtěl posnídat zbytek cereálií se zbytkem mléka, ale když jsem si dal do pusy první lžičku, chutnalo to dost divně (a smrdělo ještě hůř), tak jsem to raději nejedl a jel přímo do školy.

Dneska to bylo takové spíše volnější. První dvouhodinovka seriózní výuka, ve druhé ale už jen drobnosti a nakonec angličtinářské hry – jednu moji (učitelka byla nadšená 😎) a pak kvíz z lekce na Kahootu, online platformě na soupeření týmů v kvízech.

Obědvám burger. Stále to není ono (stále smažený řízek, salát a kečup v bulce s dírou uprostřed), ale bylo to, myslím si, i horší…

Po cestě ze školy se zastavuji v Tescu, kde jsem si koupil skvělý mošt a skvělé jahodové smoothie… 😊

Od 14:00 do 15:20 máme ještě online přednášku na téma Pubs are everywhere (Hospody jsou všude). Obrázek mluví za vše… 😀

Na chvíli si lehnu, protože mě bolí hlava, a poté jedeme spolu do Chinatownu, místní čínské komunity.

Je ale překvapivě malý – jen pár uliček plných restaurací a obchodů. Téměř před každým stavením pak stojí nějaká čínská dáma a láká nás dovnitř, že dnes mají na vše 10 % slevu atp.

Chtěli jsme se tu i najíst, ale všechno tu je HODNĚ drahé (průměrná cena za jídlo asi £20, a k tomu si ještě většina restaurací připisuje 10 % servisní příplatek, našli jsme dokonce příklad podmíněný minimálně £10 na osobu 😑), takže si aspoň v pekárně dáváme sladký bochánek.

Nakonec tedy večeříme mimo Chinatown v itsu, japonském řetězci restaurací. Dávám si Spicy Korean Chicken (pálivé korejské kuře). Kvůli koronaviru musí být servírováno v jednorázových obalech, tak aspoň, že nejsou plastové… 😌

Vracíme se domů a já se ještě na necelých 90 minut jedu projet… 😎

Začínám být alergický na čtvrtky – je to jediný den v týdnu, kdy tady (a i v prváku a druháku ve škole) mám vyčerpávajících osm vyučovacích hodin po 40 minutách, takže už nemám ani moc volný čas.

Dobré ráno. Prší. Dnešek byl doslova jedna katastrofa za druhou – ráno jsem o 20 minut zaspal a při snídani se mi dokonce povedlo rozlét misku s cereáliemi. Tak tak jsem na 9:30 stihl zapnout online výuku – ze začátku zábavné, ale stává se to stále nudnějším a nudnějším. Venku k dešti dokonce začalo foukat, tak zavírám okno.

Online výuka mi tedy končí ve 12:20. Venku neustále prší. Nedaří se mi najít odepínací nohavice a obě mikiny jsou už celkem špinavé, takže se do toho nečasu vydávám polehku. Ve škole poobědvám ne úplně chutné masové koule a celkem tvrdé těstoviny.

Po všech těchto problémech zjišťuji, že mám ještě domácí úkol. Sice jsem ho stihl dodělat, to už jsem ale do třídy, přičemž výuka začínala 14:00, přišel pozdě. I učitelka říkala, že je jakýsi divný den a že ač jsme sotva začali, je celkem unavená. K aspoň drobnému úsměvu nás všech dodala, že aspoň bude předstírat, že není, a usmála se… 😀

Po výuce (to jest v 16:50) vycházím do toho nečasu ven a třesu se zimou. Popoháním Jirku, ať jdeme co nejdříve do stanice. Cesta proběhla kupodivu bez problémů, už jen v dešti od stanice domů.

Po příchodu domů se bavíme o všem možném (po nějaké době přichází Kuba – blázen jít v takovém počasí pěšky 😅). Snad jediná opravdu pozitivní věc dne byla večeře – kluci udělali tyto skvělé burgery… 😎

Ve 22:00 jdu dolů, aby Georgiana případně neměla problémy a nepřinutila nás platit £200, jak má ze zkušenosti jiných ve zvyku. Chci se jít osprchovat a pro jistotu zase neteče teplá voda, tak se jdu osprchovat nahoru.

A k tomu všemu mi přes den párkrát tekla krev z nosu. Prostě čtvrtek… 🤦‍♂️😂

Ráno snídám cereálie s mlékem.

Dnes máme opět výuku od 9:30 do 12:20, kontrolujeme si DÚ a děláme všelijaké poslechy a s tím související cvičení – celkem zábavné ty nahrávky byly… 😊

Po nějakých drobných problémech s kuponem na oběd si dávám burger se slaninou.

Kluci mají dnes odpoledne výuku online (já zase zítra ráno a oni budou mít volno), takže já se vydávám, jak už jsme se i včera bavili, na lov obchodů s bonbóny. Chtěli jsme totiž najít alternativu k předraženému Kingdom of Sweets.

Našel jsem ve čtvrti Stoke Newington (stanice v zónách 2/3 a pak ještě kus pěšky, tedy už relativně daleko od města) malý candy shop. Ten nebyl ale nic moc – nejen že například balíček Skittles stál £1.50 a plechovka americké jahodové Fanty £1.20 (kdyby tam nebylo tolik cukru, byla by dobrá), ale i ten výběr působil poněkud nejistě.

Kousek za stanicí, ač na druhou stranu, byl ještě jeden, tak jsem se tam vydal. Po cestě jsem začal zjisťovat, že jsem víceméně židovské čtvrti. Dokonce i kluci mého věku tady chodili s typickými hábity – na to jsem v centrui ještě nenarazil. Obchůdek byl malý, za to se tam daly bonbóny míchat na váhu za relativně rozumou cenu (£1.49/100g), takže víceméně dobré…

Pak už jsem narážel jen na cukrárny, dočasně zavřené, trvale zavřené (vypadalo to, že existovaly hodně dávno, na Mapách Google ale tvářily v provozu) či dokonce zavřené candy shopy.

Skončil jsem ve čtvrti Elephant & Castle (v doslovném předkladu „Slon a Zámek“ 🤦‍♂️😂), …

…takže jsem si říkal, že když už jsem tam, pojedu až na konečnou ve čtvrté zóně – Morden.

Autobusem přejíždím na stanici Wimbledon a odtud District a Northern line domů. S kluky chceme do restaurace The Angel, ale tam jim nefunguje objednávání, takže jdeme raději do Chipotle.

Vracíme se domů, chvíli se bavíme o dalších možnostech vyřešení návratu domů, já se jen rychle opláchnu, protože neteče teplá voda, a pak jdu spát.

Vzhledem k tomu, že jsem šel spát pozdě a dnes měl výuku až na 14:00, spal jsem až do asi půl desáté. I když jsem ale i tak pozdě přišel z Meal-Deal bagetou v ruce nahoru, kluci sotva vstali.

Poté jsme nic moc nedělali, nebylo ani moc co, spíš jsme si jen vykládali. Kolem 12:30 jedeme do školy, kde si dávám oběd – lasaně…

…a na 14:00 mám výuku. Dnes jsme dělali shrnutí všech možných časů a různá cvičení s tím související. Končíme v 16:50.

Měli jsme v plánu se někam podívat, ale vzhledem k tomu, že začíná dost foukat, jsme jeli raději domů. Ač jsme to pak chtěli ještě uskutečnit, začalo pršet, takže jsme zůstali doma. S minimálními zásobami nám pak nezbylo nic než si vzít jídlo z McDonadlu. Stálo za všechny sice jen £9.96, ale tak asi to nebylo to pravé ořechové… 😅

Dlouhou dobu pak ještě řešíme to, že nám zrušili let domů. Ve 22:00 to ale necháváme být a já jdu na svůj byt…