Dnes máme výuku na 9:30. Posnídám poslední levný sendvič a jedeme autobusem 4 do školy. Na základě mého požadavku jsem byl přeřazen z úrovně B2.2 do C1.1 – je to mnohem lepší, je to přesně ta angličtina, kterou jsem se sem přijel učit… 😍
Na oběd si dávám boloňské špagety.
Doma strávíme asi 2 hodiny vykládáním o všem možném. Poté jedeme autobusem 38 na Green Park, abychom se podívali na Buckinghamský palác.
Procházíme přes St. James’s Park a ze stanice Westminster jedeme na Mansion House, kde jdeme na večeři do velmi drahé burger restaurace Shake Shack (po-st sleva). Dávám si Double ‚Shroomburger, hranoky a colu. Jíme ale celkem pozdě – kolem 19. hodiny.
Vracíme se domů a po zbytek večera už jsme nedělali asi nic, co by stálo za řeč… 😅
Kuba jde po snídani do kostela a my s Jirkou jedeme na Holland Park. Shodli jsme se, že je to asi ten nejhezčí park, který jsme v Londýně viděli. Byl nechám přírodě víceméně ladem, ale jen do té míry, dokud to vypadalo nádherně. V žádném případě nějaké omezování typu anglický trávník.
Dlouho jsem přemýšlel, jak to s fotkami z Holland Parku udělat. Mám jich tolik, že bych tě o ně nerad ošidil. Vyčlenil jsem proto tedy tuto galerii.
Přejíždíme jednu stanici na Notting Hill Gate. Jirka jde do sushi baru, já do McDonaldu.
Jedeme na stanici Monument, kde se setkáváme s Kubou. Jdeme se podívat na kostel, který byl během druhé světové války rozbombardován, ale jako památku ho nechali být, …
…a poté k památníku velkého londýnského požáru (proto Monument).
Odsud jedeme Docklands Light Railway a autobusem 53 na Greenwich /g(r)enič/ ke Královské observatoři (je tu velké množství lidí, čekal jsem provoz jako v jiných parcích). Právě zde byl totiž ustanoven Greenwichský poledník, rozdělující západní a východní polokoule. Od něho se také odvíjí celosvětový čas – Greenwich Mean Time (zkr. GMT).
Vzhledem k tomu, že Kuba dosud neobědval, jsme chtěli zajet do IKEA. Když jsme tam ale přijeli, byla tam před obchodem fronta asi 50 lidí, takže jsme to raději vzdali a jeli ke stanici metra North Greenwich. Kuba si dává bagetu v Subway a jela jsi v Tescu kupuji opravdu velkou hromadu jídla (dvě balení sendvičů, těstovinový salát, bagetu, tři tyčinky, jednu Colu a tři čtvrtlitry smoothie – z čehož jsem část snědl) jen za £12… 😊
Po návratu domů jedu vlakem na Wimbledon, tramvají na Wandle Park, autobusem 407 do Croydonu (kupuji cereálie) a vlakem zpět do Londýna.
U našeho ubytování se ještě zastavuji na McFlurry a Sweet Chilli Chicken Wrap (úžasný 😍), kupuji mléko a jdu domů.
Při psaní tohoto příspěvku si uvědomuji, že už tu vlastně jsem týden. Čtvrtina kurzu je za mnou a mě to bohužel strašně rychle uteklo. Určitě tu ale nejsem naposledy, už jen proto, že jsem za celý ten týden nezaznamenal ani jednoho komára… 😅
V tomto příspěvku je hodně obrázků, protože mi přišlo, že dnes toho bylo opravdu hodně. Však znáš to, obrázek stojí za tisíc slov… 😉
Ráno vstáváme celkem pozdě. „Snídáme“ u kluků na pokoji asi v 10:00, přičemž já mám sendvič (cibulový – celkem nic moc) a kluci švařežinu.
Chceme zajet do Candy Shopu. Našel jsem jeden na Aldwychi, takže tam jedeme. Dojdeme tam a obchod je zavřený a že prý otevřou později, a to na webu není o uzavření ani zmínka… 😕
Pak jedeme na Baker Street, ale to byla jen cukrárna. Konečně jsme jeden našli na Piccadilly Circus, jenže to je asi 300 metrů od Trafalgar Sqaure, takže to bylo HODNĚ drahé.
Poté jedeme na oběd do již osvědčené The White Swan. Dáváme si burgery.
Nad Londýnem je vesnička Theydon Bois, do které jedeme.
Příroda si vždy poradí.
A odtud jdeme do lesa. Ano, čteš správně! Do lesa… 😀
Trasu zhruba osmi kilometrů jsme ušli asi za tři hodiny.
Kupodivu nepršelo… 😌
Po příchodu do Eppingu si za odměnu dáváme půl pinty limonády.
Přecházíme přes městečko…
…a jdeme směrem ke stanici. Po cestě začalo lehce mrholit, ale než jsme došli na místo, bylo to dávno pryč.
Jedeme zpět do města na Stratford. Šli jsme na kebab do German Döner Kebab. A to dost hnusný kebab – dost pravděpodobně nejhorší v mém životě. Gumová tortila, přísady nerovnoměrně po ní. Nemohli jsme si vybrat omáčku, prostě jsme dostali všechny druhy v malých plastových nádobkách! A kdo by dávál hranolky ke kebabu?! Jedním slovem hrůza… 😣
Kluci jedou na ubytování a já až do pozdního večera jezdil všude možně… 😎
Posnídal jsem tradiční McMuffin (konečně mají horkou čokoládu 😌).
Na 9:30 jdu do školy. Výuka je do 12:20 a pak si dávám oběd – dušené hovězí maso s těstovinami a dušenou zeleninou.
Na 14:00 mám dalších 80 minut výuku online, je to tak tak, že stihnu dojít domů. Je to přednáška na téma value – hodnota. Je to výjimečně jen jedna hodina, takže se obzvláště snažím vnímat, byl totiž důraz na předložky, což má většinou úplně jiná pravidla než v češtině.
Po hodině se jedu projet – až do třetí zóny na stanici Ealing Broadway, abych mohl jet tímto novým vlakem zpět na nádraží Paddington… 😊
Odtud účelně jedu Bakerloo line na Marylebone, kde si kupuji tři sendviče po £1 (+5p za tašku)… 😍
Vracím se domů, kde si dáváme špagety na večeři (sendviče schovávám do ledničky).
Po večeři jedeme na Tower. Vyfotíme si budovu, podíváme se na molo Thames Clippers a přecházíme Tower Bridge.
V Chicken Cottage si dáváme s Jirkou wrap…
…a jdeme se podívat na mrakodrap The Shard. Ze stanice London Bridge jedeme na Stratford, odtud na King’s Cross St Pancras a odtud pěšky domů. Zastavujeme se na milkshake a jdeme spát.
Dnešek byl víceméně o ničem a zdlouhavý. Možná to bude vypadat, že píšu jen o jídle, ale opravdu byla nejedna chvíle, kdy mi kručelo v břiše.
V McDonald’s (už jsem si k tomuto stylu snídaně asi uchytil, nenapadá mě nic lepšího) jsem posnídal McMuffin s Fantou.
Dopoledne mám dvě dvouhodinovky online a odpoledne dvě dvouhodinovky všeobecné angličtiny (je to vyčerpávající, máme mezi dvouhodinovkami jen 10 minut přestávku – posledních 30-45 minut už spíše spím než bdím).
Vzhledem k tomu, že mám výuku ve škole až odpoledne a dopoledne jsem nikam nejel, dnes jsem jezdil jen busem, takže jsem za celý den dal jen £4.50. Kolem 12:30 jedeme do školy autobusem (Kuba jde pěšky) a na oběd si dávám burger se slaninou a sýrem a v přestávce mezi dvouhodinovkami tortilu se šunkou a sýrem.
Autobusem se vracíme domů (Kuba jde pěšky) a já dokončuji svou esej „Does a Good Film Need a Good Sountrack?“. Poté spolu se spolubydlímcím kluků Pavlem jdeme na večeři do mexické restaurace Chipotle na burrito.
Pěšky se vracíme zpátky a zastavujeme se v Mekáči na milkshake za £2.09 (měl jsem jahodový – radím vám dobře, nikdy si jahodový neberte).
Šel jsem s kluky na chvíli nahoru, pak jedu autobusem 43 na London Bridge a zpět (2 × cca 20 minut) a autobusem 214 na Moorfields Eye Hospital a zpět (2 × cca 5 minut) a po malém nákupu v obchůdku pod rezidencí se vracím nahoru.
Přichází až příliš přísná Georgiana Popa, která mě odtud vyhání, že se nesmím kvůli koronaviru vůbec pohybovat po stavení. Vůbec ji netrápí argument, že jsem s kluky prakticky neustále…
Dojdu nahoru, osprchuju se a v 0:57 (GMT 0) jdu konečně spát.
Dnes mám pro změnu výuku dopoledne. Ta 50 % sleva platí po-st, takže jsem si říkal, že posnídám trochu vydatněji – dal jsem si v McDonald’s 2 × 3 palačinky se sirupem a limonádu Oasis k tomu (takový šíleně přeslazený britský Almdudler 😀).
Do výuky jsem pak přišel o asi 3 minuty později, protože jsem na stanici London Bridge ve spěchu nastoupil na špatnou stranu, takže jsem musel jet tři stanice místo jedné. Ne že by mi to vadilo, ale přišel jsem pozdě… 🤷♂️
Obědvám lasaně. Byly trochu samovolně se rozjíždějící, ale jinak v pohodě…
Po výuce nás Kuba překvapil, že si kurz zvýšil na intenzivní, takže už musel jet domů, aby to online stihl. My jsme se s Jirkou jeli podívat na Westfield Stratford. Zajímala mě ta architektura, protože se mi ten pražský strašně moc líbí. Bylo to moc pěkné, ale ten pražský je mi sympatičtější… 😊
Krásným novým vlakem TfL Rail se vracíme do Londýna na nádraží Liverpool Street, odkud se (po chvíli bloudění) vracíme domů.
Já jsem si poprvé trochu víc soukromě zajezdil po Londýně (našel jsem obchod se sendviči za £1 😍) a pak se vracím domů, odkud pak jdeme do věhlasné hospody The Angel. Opravdu jsme se dobře najedli (se slevou) – já měl s Kubíkem burger a Jirka měl nádherný Medium Rare steak.
Po cestě zpět domů jsme se zastavili na milkshake do McDonald’s. Doma jsem ještě chvíli nahoře s kluky a jdeme spát.
Ráno jsem šel na snídani do McDonald’s. Dá se říct, že to byla pravá britská snídaně – McMuffin s dvěma plátky masa a mezi tím volské oko a k tomu čaj (byl jsem donucen, horká čokoláda nebyla na skladě).
Potom jsem se vrátil na ubytování, abych si vzal peněženku a rozměnil staré desetilibrovky. Už po prvním dni mi bylo jasné, že je za celou dobu asi vůbec nepoužiju, protože se toho všichni bojí, a jsou dokonce obchody, kde se hotovostí platit nedá vůbec, ale určitě je lepší mít nové bankovky, které lze vrátit nebo použít příště.
Na mapě jsem si našel nejbližší poštu (dle britské národní banky se má směňovat na poště) a šel jsem tam. Nikde jsem žádnou poštu nenašel, ptal jsem se i kolemjdoucích, ale nikdo nevěděl o žádné poště. Tak jsem si řekl, že teda zajedu do národní banky, ale tam mi pán na vrátnici řekl, že přes koronavirus na pokladně pro veřejnost nikdo není, ať zajdu na poštu. Tak jsem jel ke škole, kde jsem věděl, že pošta je. Tam mi paní řekla, že oni by peníze směňovat neměli a že bych to měl udělat u své banky nebo v národní bance. Po chvíli diskuzí byla tedy tak hodná, že mi dala bankovky nové.
Vrátil jsem se domů (kluci před chvíli vstali teprve) a jeli jsme na stanici Royal Victoria.
Zde jezdí lankovka 90 metrů nad zemí, stojí £3.50.
Prošli jsme turnikety a nastoupili.
Byl to krásný výhled, viděli jsme až do centra – no vlastně na pořádný kus Londýna, ale rád bych, aby to trvalo déle… 😀
Poté jsme šli do Tesca, kde jsem si koupil sendvič (£2), malou čokoládu (69p) a smoothie (£2.65) jen za £3 – je to součástí speciální nabídky Meal Deal. Nastupujeme ve stanici North Greenwich na metro a jedeme do školy. Do budovy přicházíme asi v 13:15, přičemž v 14:00 máme první výuku. V mezičase tedy poobědváme – mám panini.
Výuku tady moc rozebírat asi nebudu jen bych zmínil našeho učitele; je hodně vtipný a je to typický Brit – pro zájemce cituji: „What’s Cappuccino? That’s a kind of coffee isn’t it? And Macchiato? And what’s the difference? I don’t care, just give me a fucking cup of tea!“ 😂
Po výuce se s Jirkou vracím domů (Kuba jde na London Eye) a po nějaké chvíli jsem jel hledat něco k jídlu… A našel jsem! Jeli jsme linkou 43 do hospody The White Swan a musím uznat, že to bylo dobré. Za rozumný peníz (navíc ještě s tou slevou) jsme měli opravdu dobrou pizzu.
Přes stanici Finsbury Park se vracíme na stanici Angel a jdeme domů. Ještě chvíli se bavíme a pak jdeme spát.
Tak je to konečně tady, letíme na jazykový kurz do Londýna! Čím více se to ale blíží, čím více fází letištích kontrol procházím, tím více si uvědomuji, jaká velká akce to je. Letíme letadlem BA 0705 společnosti British Airways. Dostáváme dokonce bezplatnou svačinku… 😊
Po příletu si bereme zavazadla (Jirka měl malé problémy na pásové kontrole, ale jinak v pohodě). Jdeme na nástupiště Heathrow Expressu a pak jedeme do města na nádraží Paddington.
Odtud linkami Hammersmith & City a Northern jedeme na stanici Angel, odkud jdeme kousek z kopce k naší rezidenci.
Po chvíli hledání jsme našli slečnu, která nám vše vysvětlila a dala klíče.
Na apartmánu bydlím s nějakými Francouzi (16, 17, 17 let, přičemž ti sedmnáctiletí pravidelně kouří 😕).
Je to tady celkem prostorné, akorát už je to takové… starší na to, že to je „příplatková“ služba. Jo, a postele vržou, což nás se spolubydlícím navzájem budí… 🙁
Ráno posnídám müsli z domu a v asi 9:25 jedeme busem do školy. Vyplníme formuláře, projdeme se po škole, máme přestávku v kantýně a potom jdeme po chvíle čekání na prohlídku okolí – restaurace, kavárny, stanice Southwark a Waterloo, London Eye.
Vracíme se do školy, poobědváme (měl jsem „Chicken Burger“ a Fantu).
Jedeme na otočku domů, poté do Hyde Parku, který jsme si částečně prošli.
Jedeme na Westminster (Big Ben celý v lešení)…
…a pak na Trafalgar Square.
Projdeme kolem restaurací ke stanici Tottenham Court Road a vracíme se domů.
Autobusem 43 poté jedeme do restaurace Chipotle – dávám si tacos a kluci burrito jen za £3.50 (po-st je jídlo v restauracích dotované 50 %), bohužel jsem nevyfotil.
Od 1. do 6. března jsme si byli se známými zalyžovat na Malý Ötscher (pro polygloty Kleiner Ötscher). Velký Ötscher (Großer Ötscher) byl bohužel pro nedostatek sněhu zavřený. Ubytování jsme měli v „Ferienhaus Weitental“, hezkém dvouapartmánovém domě, který měl vše, na co si u horské stavby vzpomenete (jenom nefungovala televize).
Byl to skvělý zážitek – široké sjezdovky, několik sedaček a vleků. Školy a snowboardisti sice v průběhu dne sjezdovku spolehlivě zničili, ale ti jezdili zejména na hlavní sjezdovce, takže nebylo složité se jim vyhnout.
Speciální kapitola sama o sobě je stravování – snídali a večeřeli jsme z vlasních zásob (v průběhu jednom doplněny ve Sparu v Gamingu) a obědvali v restauraci na dolní stanici lanovky – jídlo bylo skvělé, ale porce strašně velké a drahé. S oblibou jsem si bral Almdudlera, dokud jsem nezjistil, že půllitr stojí €3,90. Zpočátku to vypadalo, že bude složitá domluva, ale nakonec se ukázalo, že jedna ze zaměstnankyň umí česky.
Po cestě zpět jsme se i stavili do baziliky v Mariazell. Zvenku se sice opravovala, ale vevnitř byla hezká – nádherný strop i sochy, ale byla v ní bez čepice zima.
No a pak už jen do Billy pro sendviče a zpět domů…
Dnes mám ve škole první tři hodiny spolu s Pierrem. První je hudebka – jak mi Pierre řekl, nikdy nezpívají, jen probírají a poslouchají hudbu, kde mají rozpoznat nástroje, ničemu nerozumím a čtu si dTest. Druhou hodinu má latinu. Sice nevím, k čemu mu bude, ale má ji. Nerozumím, čtu dTest. Třetí hodinu se první probírá „jak udržet demokracii ve své zemi“, takže taková novodobá propaganda, poté jdeme na PC a tvoříme minireferát, který ale naštěstí odprezentuje sám y až tam nebudu.
Poté jdeme do knihovny, ale naštěstí už nekreslíme komiks, ale vyplňujeme dotazník jak se nám výměna líbí a píšeme zhodnocení. Poté jdeme do hradu do muzeum oblasti Eifel (tak se to tu jmenuje – něco jako Morava). Výstavka byla hezká, o tom žádná, ale bylo to strašně kýčovité. Starý kus břidlice, jejíž těžením je Eifel proslulý, a vedle toho červený světelný panel apod. Pak jdeme do podzemí, kde si procházíme bývalé štoly. Celkem zajímavé, nějaký kýč se ale taky občas vloudí. Toto jsem já s helmou a bundou.
Z podzemí jdeme 12 pater (!) nahoru na věž. Rozhled hezký, ale byl jsem s těch schodů tak unavený, že jsem si na nějaké focení vůbec nevzpomněl. Pak jsem šel na náměstí a konečně jsem si dal špagetovou zmrzlinu za €5.70. Tvar hezký, ale byla to normální zmrzlina, ekonomičtější by bylo koupit si 5 kopečků vanilkové zmrzliny.
Paní Müllerová nás veze domů a jdu na nákup. Dám tam tohle a tohle a tohle, povětšinou vše kolem nebo pod €1 a najednou €12.87… Do 17.21 hraji na Nintendu, rozloučím se s Pierrovým bratrem Matteem a Bobbym a pak jedeme ke škole, kde máme v kafeterii párty (nemají školní jídelnu, jen velikou budovu s mnoha lavičkami, kde obědvají jídlo zpravidla z domu, plus je tady obchůdek). Každý z rodičů něco přiveze je tu plný dvojstůl a jídla – úplný raut. Postupně si dávám (chronologicky řazeno): pomerančový džus, muffin, muffin, cola, nějaký smetanový dezert, tortilla, cola a 3x banánová bábovka (ta neměla chybu). S sebou si beru quiche paní Müllerové, 2x bábovku, tortillu a jablko. V 20.03 vyjíždíme ze silnice gymnáziem domů. Holky povětšinou brečí, a to i přesto, že se za 14 dní uvidíme znovu. Ale děkuji, Mayene, strávil jsem v tobě 7 hezkých dní.
Po cestě si občas kousnu tortilly, ale je celkem pálivá. Cesta byla dlouhá – od osmi večer do osmi ráno s přestávkami kolem půlnoci a čtvrté hodiny ranní. Kdybyste někdy potřebovali do této oblasti, leťte letadlem.
